Pink Panther Fest slavil u fanoušků úspěch - Plzeň - 11.6.2005

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 1 520x

Jestli chtěl mít někdo klidné sobotní odpoledne, musel z Plzně odjet na míle daleko. Na stadionu Lokomotivy se totiž uskutečnil první ročník Pink Panther Festu, který přilákal na osm tisíc diváků včetně Lucie Popovičové.

Nejvíce z nich jich samozřejmě přišlo na skupinu Kabát, kterou si pořadatelé nechali až na konec jako třešničku na dortu. Kdo však přišel na stadion již v podvečer, rozhodně nelitoval.

Celý program zahájila skupina Doga, která fanoušky dostala do varu již po několika minutách. Kdo byl v předních řadách, byl bez šance - buď skákat s rukama nad hlavou, nebo se nechat ušlapat. Je obdivuhodné, že někteří v tomto „pekle“ vydrželi celých šest hodin, což se jim však stokrát vrátilo, neboť si mohli vychutnat předpůlnoční megashow skupiny Kabát z první ruky.

Největším překvapením byla kapela Nevím, jejímž třem členům nemohlo být dohromady ani 40 let. Když nastoupili na podium, promítl se v některých tvářích kyselý úsměv: „Panebože, Kindershow!“ Již po první písničce však mohlo všem být jasné, že tihle kluci se rozhodně zahanbit nedají. Kromě vlastních skladeb zahráli i písničky takových velkých kapel jako jsou Metallica, Led Zeppelin nebo Nirvana. Diváci bouřili nadšením a Krucipüsk, který nastupoval po kapele ze Studánky, si nemohl lepší atmosféru ani přát. Svými tvrdšími texty sice s předchozí kapelou poněkud kontrastovali, ale fanoušky tradičně nezklamali.

Se stejným nadšením byla přijata i kapela Škwor. Na program totiž zařadila své nejznámější songy, takže zpívat mohli skoro všichni. Doslova rozdováděné publikum však poněkud zpražila následující kapela - Support Lesbiens. Ne snad, že by hráli nějak podprůměrně, ale jejich styl se na tento festival rozhodně nehodil. Jako pěst na oko bylo i „vzezření“ zpěváka Kryštofa Michala, které do roztrhaných džín, řetězů kolem pasu a drsného tetování mělo hodně daleko. Je s podivem, že pořadatelé tuto kapelu zařadili až před Kabáty. Nevhodnost výběru se tím tak ještě více zvýraznila.

Odbitím desáté hodiny se stadion viditelně zahustil, na řadu přišli dlouho očekávaní Kabáti. Stejně tak se zaplnil i prostor pro fotografy. Do desáté hodiny se pod podiem pohyboval pouze jeden (pozn. aut.: ten náš :-)), na Kabáty se jich tam zjevilo asi dalších osm. I tak ale měli co dělat celou hodinu a půl. Zvuk byl úžasný a světelné efekty byly perfektním zpestřením. Diváci byli nadšení, únava se stala naprosto neznámým slovem. Ani po vyčerpávající půldruhé hodině euforie neopadala, spíše naopak. Fanoušci si vymohli jako přídavek ještě čtyři písničky, víc však ani ťuk.

I přesto každý odcházel se super zážitky. Pořadatelé se vytáhli (až na některé drobné nedostatky), snad první ročník tohoto festivalu nebyl zároveň i ročníkem posledním.

Autor - Lucie Popovičová, www.qn.cz; 13.6.2005