Rocker Pepa Vojtek: Stojí to tady za pěkné...

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 2 019x

Letití kámoši ho znají jako »kaliče«, který vydrží neskutečně alkoholu. Jiní ho mají zapsaného coby drsného vlasatého rockera, který řádí na pódiu při koncertech s veleúspěšnou skupinou Kabát. Další ho berou jako muzikálovou hvězdu. Známý je i jako expartner herečky Sabiny Laurinové. Ovšem zpěvák JOSEF »Pepe« VOJTEK (40) je i milující otec a třeba taky velký fotbalový fanda...

Kdybyste se měl popsat: Jaký je Pepa Vojtek?

Samozřejmě se budu vychvalovat! (smích) Snažím se v životě spíš než zlo páchat dobro. Doufám, že se nám s Kabátama aspoň trochu daří. A snad se mi vede i v osobním životě. Párkrát jsem nebyl zrovna »košér«, ale to se povede každýmu. A určitě nemám jednu vlastnost, která je u nás hodně rozšířená - závist. Abych sousedovi nepřál lepší auto, nový plot nebo oblečení? To bych na světě dlouho nebyl, závist by mě brzo sežrala.

Co děláte, když zrovna nepracujete?

Jsem s Libuškou, dětmi, se psem, kontroluju hospodu v Teplicích, kterou jsem pronajal, ale jezdím tam na obhlídky. Jestli pivo dobře pění a tak.

A jak relaxujete?

Bydlíme ve vesnici nedaleko Prahy, tudíž můžu relaxovat v lese nebo na poli. Chodíme venčit psa Diega, kterej je nezničitelnej. Je to německá doga a je schopný za den ujít „tisíc“ kilometrů. Věnuju se čtyřleté dceři Valentýně, která Diega miluje a při každé příležitosti ho »drezúruje«. Taky jezdím do Teplic. Mám tam rodiče, devatenáctiletého syna Pepu, kamarády, část kapely... Když je čas, zahraju si fotbal. A s Libuškou chodíme do kina, do divadla.

Jak byste se živil, kdybyste jako zpěvák skončil?

Jako zadní kolečka mám pořád tu hospodu v Teplicích. Takže bych si asi místo kožených kalhot obléknul nějaké černé, bílou košili a šel bych roznášet pívo. (smích) Ne, dělám si srandu, já už do »fabriky« nikdy nepůjdu! Naštěstí muzika má tisíce podob. Kdybych nemohl zpívat, mohl bych dělat kapele manažera, psát písničky... Pokud člověk nezaklepe »bačkorami«, může v muzice fungovat pořád.

Kdy nejvíc nadáváte?

V autě. A u blbýho fotbalu! Dlouho jsem ho hrál, takže vím, co je tělo schopný dokázat. A někdy je to fakt tragédie. No, a v autě je nadávání dovolený. Libušce to naštěstí nevadí. Já jsem sprostej docela často. Jezdím svižně, takže mi pořád někdo na silnici »překáží«.

Už vás nějaký řidič naštval tak, že byste vylezl z auta a vynadal mu?

Ne, vždycky se to vyřešilo pantomimou. Je to spíš takovej sport. Pokud se nic nestane, tak je to jen o posuncích. Nikdo to nepovažuje za urážku, abychom se museli škrtit někde na křižovatce.

S Kabáty hrajete už skoro dvacet let. Nebojíte se „ponorky“, že to prostě vyčpí, že skončíte jako skupina Lucie?

My se s chlapama nevidíme tak často, abychom si začali lézt na nervy. Zkoušíme tak dvakrát do měsíce, v létě spolu občas jedeme na dovolenou. Intenzivně zkoušíme jen před deskou nebo před turné. Jinak si každý žijeme svůj život. Já se věnuju muzikálům, Milan Špalek jezdí chytat ryby do Španělska, každý máme svoje...

Chystáte další desku?

Nahráli jsme dvacet písniček, které ještě musí projít kritickým sítem. A když to stihneme přes prázdniny dokončit, měla by vyjít 1. září. Pak pojedeme podzimní turné po stadionech a, když se šňůra povede, v létě možná dojde i na koncerty pod širým nebem. Když jsme jeli turné po albu Dole v dole, měli jsme v průměru na koncert 15 tisíc lidí. To bylo neskutečný! Tak doufám, že na nás fanoušci nezanevřeli.

Jste nejviditelnější člen Kabátů, zbytek skupiny se drží spíš v ústraní. Neštve to kluky, že nejsou tak vidět?

Zpěvák má většinou titulek lídra. A myslím, že to kluky neštve. Vždycky, když máme mluvit někde na veřejnosti nebo v rádiích, »hoděj« to na mě. No, někdy ze mě vypadnou hodně velký blbosti... (smích)

Když se řekne rocker, člověka hned napadne „ženské a chlast“...

Samozřejmě probíhaly záležitosti typu »sex, drogy a rock´n´roll«. (smích) To byla euforie na začátku, když se tady po revoluci otevřel trh ze Západu. Už jsme nemuseli pít jenom rum, už jsme se zmohli i na něco lepšího. Třeba my hned přešli na whisky! Ale euforie vyprchala, a tak dneska už nejsem tak západně zaměřenej, dám si i dobrý domácí pití. Ale začátky kariéry v »temných dobách« byly krutý, míchali jsme červený víno s kofolou a rumem. No a jiný nesmyslný zabijáky. Po hodině bylo po nás a druhej den nám bylo blbě. (smích)

A dnes už jste klidnější?

Samozřejmě. Už mi není dvacet. Dřív jsem tři dny pil a den to léčil. Dnes je to obráceně: jeden den piju a tři dny se léčím. Taky práce je mnohem víc než před patnácti lety. A jsem víc na očích. Nemůžu se někde nalejt a válet se před divadlem Broadway na Příkopě. A taky už jsem přišel na to, že v alkoholu podstata muzikanta není.

V čem tedy je?

V dobrých nápadech, odehrát koncert a skutečně lidi bavit. Protože pokud tam pětkrát přijdu ožralej a pětkrát koncert nedohraju, přijdu o fanoušky.

Rockovým hvězdám obvykle padají k nohám i davy fanynek...

Já si nikdy nevšiml, že by mi padaly k nohám. Fanynky asi máme, ale nedostaneme se s nimi příliš do styku. Při koncertech na stadionech jsou lidi třeba až pět metrů od pódia. Po koncertě odjíždíme hned na hotel. Jinak máme okolo sebe ochranku, což je někdy pro Honzu Fáčka a Tomáše Vejtrubu docela fuška ohlídat, abychom se ve zdraví vrátili ze šňůry. (smích) Takže se k nám moc lidí nedostane. A hlavně - já takový ty postelový fanynky NEVYHLEDÁVÁM! Že bych si na koncertě ukázal: »Támhlety dvě mi potom přiveďte do zákulisí« a užíval si s nimi až do rána, to fakt ne. Kvůli jednomu špatnýmu sexu v hotelu s neznámou ženskou si přece nebudu ničit lásku člověka a vztah, co má budoucnost.

Tím se dostáváme k vaší partnerce Libušce Hůlkové. Bude svatba?

Když to bude klapat, tak u toho skončíme … Nebo začneme?

A klape to?

Zatím to klape.

A vídáte se s dcerou Valentýnkou?

Se Sabinou jsme se mimosoudně dohodli a vídám Váju dvakrát týdně. Nebo si ji beru, když mám volno. Nebo když potřebuje Sabina. Dohodli jsme se tak a funguje to.

Jak se rocker postará o holčičku, které jsou necelé čtyři roky?

Já už jedno dítě mám, takže jsem tohle celý už jednou, záhy po vojně, absolvoval. Manželka v té době dodělávala školu, takže jsem se o syna staral často sám.

Patříte mezi fanoušky teplického fotbalového klubu. Chodíte fandit i na stadion?

Poslední dobou moc ne. Není čas. Teplice jsou přece jen sto kilometrů daleko. Kdybych měl víc volna, určitě bych ale na fotbal jezdil. Dokonce mám i permanentku. Jenže vůbec nestíhám.

Teplice teď bojují v lize o titul. To máte radost, ne?

Tím, že jsem Tepličák, tíhnu k teplickému klubu samozřejmě víc než k ostatním. Ale protože jsem fotbal sám dlouho hrál, tak fandím fotbalu celkově. Teda dobrýmu fotbalu, protože někdy se na to fakt nedá koukat. A to platí i pro Teplice. Zrovna nedávno jsem tam byl a mluvil s trenérem. Musel jsem mu říct, že ten minulý zápas, co zrovna vysílala televize, byla tragédie. Úroveň české ligy je podle mě celkově špatná.

Co jako fanoušek říkáte na nevyřešenou korupční aféru?

Fotbal není jediný, kde korupce existuje. Tím, že to vyplavalo na povrch, se o tom jen začalo mluvit. Ale já myslím, že to funguje všude. Takže bych z toho zase takovou tragédii nedělal. Samozřejmě, že je to špatný. Ale celý tenhle stát je tak zkorumpovaný, že to je fakt malá rybka v moři.

A myslíte, že se to nějak vyřeší?

Já bych byl rád, kdyby se zvedla úroveň fotbalu jako takovýho. Určitě by pomohlo snížit počet týmů v lize. Šestnáct mančaftů je na naší zemičku moc, pak jsou na hřišti i lidi, co mají sotva na třetí ligu... Pak by možná lidi začali zase chodit na stadiony, na živej fotbal. Teď se opravdu na to často nedá koukat. Proto než by lidi dávali peníze za vstupný, radši si fotbal zapnou doma v televizi. Od ní můžou kdykoli odejít anebo ji rovnou vypnout.

Jak se vám zamlouvá politická situace v Česku?

Asi nebudu jedinej, kdo si myslí, že to tady stojí za pěkný… A asi ještě dlouhou dobu stát bude. Korupce je tady v takovém stadiu, že je to fakt obrovský problém. Pokud je možný podplatit policii, pokud si doktor sám řekne o peníze za to, aby o vás líp pečoval… Z hospodského hlediska - levicový politiky už tu bylo dost, takže bych mířil raději k demokracii. Ale té opravdové! Jak je v názvu strany slovo sociální, tak v tom nevidím moc kvalitní služby.

Takže budete volit pravici?

Určitě pravici! ODS. Kdyby tady bylo pravicových demokratických stran pět, budu se rozhodovat. Ale je tady bohužel jenom jedna. Když budu volit Stranu zelených, což by nemuselo být špatný, ničemu nepomůžu. Myslím, že by se měla volit strana, která je silná a může něco udělat.

Autor: Leni Kabeláčová, www.ahaonline.cz; 15.4.2006