Objevili se názory, že MegaHu a Go satane go jsou dvě nevyrovnané desky. Jak je to tedy s tou nevyrovnaností je?

Na MegaHu prostě byly většinou nášupy, hrne se to tam všechno stejným zvukem. Tohle ale má hned první písničku úplně atypickou. Zpěv jde přes efekt, pak rychlá V pekle sudy válej, pomalá Na sever... To je jasné, že to tak vyzní a chápu, že toho, kdo zná předchozí album, to napadne. Ale to je postup. Člověk se chce pokaždé někam dostat. Příště to může být zase šílené úplně jinak.

Go Satane Go je zároveň nezvykle krátká deska. Byl to záměr?

Když děláme písničky, tak na tohle nekoukáme. Měli jsme jich asi dvaadvacet, vybrali čtrnáct a teprve potom jsme zjistili, že je to kratší a už jsme to neovlivňovali. Neřešíme to, protože než abychom posluchače nudili dlouhou nahrávkou, je lepší, když se to do lidí nahrne a oni si to pak pustí znovu.

Kam se vytratily přemýšlivé texty typu Bruce Willis nebo Šaman? Na nové desce za ně není adekvátní náhrada.

Ty dva texty se prostě vyloženě povedly, ale je složité dělat hit za hitem. To se povede jednou za deset let. Nohavica třeba taky má tři geniální pecky, které si lidi zpívají, ale jiné písničky už nevezmou, i když jsou taky dobré. Je pravda, že v některých případech se mi zdá, že jsem nad textem až moc přemýšlel a lidé říkají že jim to moc nevyznívá. Ale oni zase mnohdy radši poslouchají víc muziku než text.

Rozhodila vás aférka, když si jakýsi věřící stěžoval na název desky a chtěl vás snad dokonce žalovat?

Naopak, byli jsme nadšeni. Ten člověk, počítám, že to byl nějaký starší pán, který už nechodí do práce, nám ohromně pomohl a kdybych ho znal, pošlu mu nějaké dárkové balení našich desek. Takováhle aférka vždycky spíš pomůže než ublíží. A u soudu by nás to akorát pobavilo.

Poslední písnička na desce je znovu country. Proč pořád opakujete omletý vtip?

Baví nás to, já se i hodně dívám na kovbojky a líbí se mi klobouky a kvéry. Vím, říká se, že opakovaný vtip přestává být vtipem. My jsme to ale dotáhli už tak daleko, že opakovaný vtip zůstává pořád dobrým vtipem. A platí to i v případech, které posluchači nezaznamenají - třeba na šňůrách, kde pokaždé Tomáši Krulichovi podstrkujeme sladkosti, ačkoli on je celý život nesnáší.

Po dlouhé době jste upustili od kresleného obalu a na desce jsou vaše fotky. Z čeho ta změna vyplývá?

To je proto, že opakovaný vtip přestává... (smích) Ne ne, řekli jsme si, že se musíme fanouškům znovu ukázat, aby lidé věděli, že tohle jsou naše obličeje. Máme spoustu nových fanoušků, kteří o nás před pěti lety nevěděli. Proto jsme taky na desku přidali videoklip, kde vidí sestřih z naší práce ve studiu, ze soukromých oslav a podobně.

Jste kolem desátého místa v prodejnosti desek. Počítáte, že vás začnou hrát i rádia? Dvě tři písničky na desce jsou.

Myslím, že ne. Zahráli Na sever a to byl celý náš potenciál. Někde tuhle písničku označili za agresivní, což je nesmysl, a v jednom pražském rádiu nám dokonce řekli, že je z toho cítit teplická buranina a to oni hrát nebudou. V severních a východních Čechách je to naštěstí lepší.

Co teď Kabát čeká a jak do jeho plánů promlouvá účinkování Josefa Vojtka v muzikálu Hamlet?

V létě nás čeká asi deset festivalů, odsud bude nejbližší českolipský Čtverec, a jinak si zase sedneme a budeme vymýšlet písničky. Počkáme, až nás něco napadne a Hamlet to nijak neovlivní. A když už, tak v dobrém - Josef je teď díkky němu větší profík, je na něj větší spolehnutí a protože muzikál dělá denně, posiluje hlasivky a zvládne i odzpívat celý koncert nefalešně. A ještě se v létě chystáme do Chicaga na druhý ročník festiválku pro naše krajany. Připravíme si pro ně starší pecky, protože už tam žijou nějaký čas a znají hlavně naše první desky.

Autor: Jiří Needrle, www.needrland.cz; 31.3.2001