Nejlépe přístup kapely k nedávným oceněním ilustruje jejich debata o Andělech. U stolu se začali všichni dohadovat, co vlastně dostali a od koho. Zasáhnout a vysvětlit udílení cen Akademie populární hudby musel až manažer.

Jak si vysvětlujete ten úspěch?

Pepa: I kdyby akademici nechtěli, síla davu je přinutila. Jak je to? Hlas lidu, hlas boží!

Vy jste si tam dali duet s Jarkem Nohavicou. Mezi vámi je propastný rozdíl, takže to překvapilo. Co říkal na vaše hraní?

Pepa: Mně se Jarkova hudba líbí a mám ho rád. Kdyby to byl nějaký idiot, tak do toho nepůjdeme. A on taky neměl problém. Byl trošku nervózní, protože měl zpívat úplně jiný žánr, ale kdybych já měl zpívat operu, tak se z toho taky asi poseru. A ještě se to rýmuje.

Hurvajs: I všichni okolo (kapela propuká v hurónský smích)

Kritici tvrdí, že váš ústupek komerce je, že už nejste tak sprostí. Souhlasíte?

Pepa: Ty texty jsou taky pravdivý, a to hodně lidí štve. Když slyší, co by třeba slyšet nechtěli, tak radši tvrdí, že je to sprostý.

A co takovým říkáte?

Tomáš: No já bych je chtěl vidět doma, když to na ně přijde. Jak to na ně přichází slušně, když teda na nás neslušně. (smích)

Donutil by vás někdo k ústupkům kvůli byznysu? Ostříhat, oholit?

Hurvajs: Žádný ústupky neexistujou. Každá si dělá co chce. Oťas si oholil hlavu. Já budu chtít bejt krásnej a nikdo nám v tom nezabrání.

Ota: My jsme se nikdy na deskách nezabývali tím, co zrovna letí. Vždycky jsme dělali, co nás baví. Proto jsme ani neřešili naše úlety, co se na desky dostaly. Když se písnička líbila všem, nikdy jsme to neřešili. Šla tam.

To vás vydavatelé k ničemu nenutí? Ke změně image?

Pepa: Nenutí a neuspěli by, proto nás nenutí. Už je to ošetřený i ve smlouvách. Člověk už není tak hloupej jako na začátku. Když do toho bude mluvit někdo cizí, tak tě taky třeba navlíkne do oranžových kalhot. (smích)

Stejně by mě zajímalo, jestli se vám časem nestane to, co mnoha světovým rebelům. Neskončíte nakonec stejně u racionální stravy, abstinence a zdravého životního stylu?

Hurvajs: Leda příkazem doktorů, od manažera to nebude.

Ota: Když se Hurvajse ptají na problémy s alkoholem, vždycky tvrdí, že je má bez něj. (smích)

Jak to, že jste vdyrželi přes deset let? To si tak rozumíte?

Hurvajs: Protože nemáme šéfa a máme anarchii. Mezi námi nikdo nikomu nevelí.

Nezměnily vás nějak peníze, úspěch?

Hurvajs: Ne, on je ten úspěch spíš přes ty ceny než přes peníze.

Zbytek kapely: Nebuď skromnej, vole.

Panky, manažer kapely: Tohle musím říct za ně - kupodivu se s nimi nic špatného nestalo. Fakt ne, skoro se nezměnili.

Kam dál míříte? Myslíte, že byste dokázali uspět i v zahraničí? Vaše hudba hodně stojí na textech...

Pepa: Když to člověk zkouší bez anglického textu v zahraničí, tak se prodává jen muzikou. Ale fungovat to může. Třeba Rammstein. Prorazili s němčinou. To už ale asi záleží na síle a distribuci firmy, vydavatele. Kdyby se Kabát dostal v Londýně někam mezi bigbít, tak věřím, že si to někdo koupí.

Tomáš: To vážně nezáleží na nás. Nás si musí vyhlédnout někdo, kdo se točí v evropských měřítcích. A jestli se pak máme dostat třeba na MTV, tak se bránit nebudeme. Zatím se nikdo nenašel, tak hrajeme u nás a na Slovensku a tam nám rozumějí.

Nebojíte se, že jednou bude i Kabát mrtvý?

Tomáš: My se nebojíme, my s tím počítáme každou šňůru.

Pepa: A to je dobře, člověk by neměl mít ten rypák pořád nahoru, ale občas se dívat i dolů, odkud vylezl. Třeba tam taky jednou padne. Ale dokud budeme tahle parta, tak budeme hrát.

Ota: Mně se líbí o Jarka Nohavici písnička Až to se mnou sekne, to bude pěkné... Ale neví kdy - až někdy. Tak je to i s námi.

Zdroj - MF Dnes; 8.4.2004