Jsem doma tam, kde můžu s kamarády spláchnout žízeň

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 3 162x

V hostinci Sokolovna v Košťanech to hučelo, když jsme zabírali poslední volná místa pod bednou. Byli jsme čtyři - charismatický bubeník skupiny KABÁT Radek „Hurvajs“ Hurčík, jeho dívka Světlana, šéfredaktor Sparku Karel Balčirák a drsností prostředí příjemně rozrušený autor článku. Pestré osazenstvo, které přišlo fandit našim hochům při jejich utrápeném bušení do lotyšské obrany, taky občas navleče dresy, které jim zakoupil Hurvajs, a vyběhne na hřiště pod hlavičkou sranda-týmu Bum Bum Tequila.

U otevřeného okna se zvenčí domáhal dalšího piva MegaHu, hrdina alba, které v roce 1999 přineslo Kabátu Zlatou a Platinovou desku. Obklopen pěti čokly odbíhal ze svého příbytku v zeleném křovisku a v širokém úsměvu svítil do dálky jediným zubem. Láhev rumu, kterou ho Hurvajs občas počastuje, mu zřejmě svědčí.

Teprve po fotbalovém happy-endu jsme se v nedalekém Dubí nechali provést bývalou maštalí, kterou vyučený zámečník s maturitou Hurčík proměnil v útulný bungalov s bazénem a vzrostlými smrky na zahradě. V obýváku mezi sbírkami paroží a pečlivě srovnaných cédeček (pětkrát Pat Travers, čtyřikrát Johnny Winter, juj!) zasvítil televizor s velkou obrazovkou. Z lenošky s pejskem Míšou by se dal zápas sledovat pohodlněji, ale to je celý Hurvajs. K dokonalému zážitku ze sportu potřebuje odér hospodských výparů a tlukot srdcí nejbližších kamarádů. Za těmi dojíždí do Košťan kolem domů s fasádami, které svou zašlostí připomínají konec války, a šlapek, které na E55 patrolují k potěše nadržených Sasíků. I to je rock´n ´roll!

Co tě táhne do Košťan?

Padnu tam na zem a jsem rád, že jsem doma mezi opravdovými kamarády. Já totiž nesnáším přetvářku. Falešný lidi, s kterými se najednou roztrhl řetěz a fotí si nás, protože jsme zrovna slavní, i když by nás jinak ani nepozdravili.

Setkáváš se ze závistí?

Ta je všude na světě. Já se ale snažím chovat slušně a když mě někdo nasere, že s ním nemluvím, tak ho aspoň pozdravím.

Dobrá, jsi mezi svými, ale jezdíš za nimi v bavoráku…

Jak jsi viděl na parkovišti, tady má každý BMW. (smích)

Jak si vede tvůj klub?

Všechny ty poháry, které jsi viděl v hospodě, jsou za poslední místa. Já jim totiž vtloukám do hlavy, že druhá a třetí místa neexistujou. Když nemůžete vyhrát, buďte alespoň poslední! Jen o těch krajních se mluví. Být uprostřed nemá cenu.

Zahraješ si někdy s nimi?

Hrával jsem občas za ně, ale i za Spark, než mě chytla záda.

Copak?

To mám z doby, kdy se skákalo z pódia do lidí. Tehdy na nás přišlo asi třiadvacet lidí a my jsme se rozhodli, že do nich skočíme. Já se nějak překulil a padl jsem na záda. Sice mě to přešlo, ale teď se asi půl roku kroutím. Fakt to bolí.

Když po našem vítězství spustil automat v hospodě na plné pecky „Starou Lou“, uvědomil jsem si, jak jdou fotbal, hokej a Kabát dohromady. Přinejmenším tím, že představujou pravou lidovou zábavu.

Však také s hráči zajdeme na pivo, když se někdy potkáme.

Mám pocit, že kdybyste začali o svém hraní více přemýšlet, může vás to pokazit.

Naštěstí o tom moc nepřemýšlíme. My prostě žijeme tenhleten život a nepřipouštíme si, že jsme slavní. Motorbandi pořád zkoušeli a Libor Matejčík od nich mi říkal - ty vole, proč furt chlastáte? Vždyť to nikam nedotáhnete! Jenomže nás bavilo jezdit po zábavách. Netoužili jsme po Wembley, jenom jsme chtěli dělat švandu. Za komunistů jsme byli zakázaní a teď jsme jako slavní. Na turné jsem se koukal na lidi a byli na nás malé děti i důchodci. Jestli je to móda - nevím. Těší mě to, ale nechápu to. Ale tu Wembley stejně jednou vyprodáme! (Smích)

Kamil Střihavka mi tvrdil, že Kabáti se chodili učit na zkoušky Motorbandu.

To má pravdu. Máča je takový teplický „otec bigbítu“, jak se to říkalo třeba o Oldovi Říhovi, hodně nás naučil. Já a Tomáš Krulich jsme s ním taky hráli, když byli kluci na vojně. Vybičoval nás, že jsme makali a makali. Pak se vojáci vrátili a Milan Špalek mě zavolal zpátky. Řekl mi - budeš pít rum a hrát v Kabátu, jinak dostaneš do dršky! Tak jsem musel jít. Přece se nenechám zmlátit od takové hory masa.

V kolika letech jsi vlastně začal hrát?

Když jsem ve školce mlátil do nějakého kelímku a byl jsem vyhlášen bubeníčkem roku. Ještě tu mám diplom a hrníček za odměnu.

A doopravdy?

To mi bylo čtrnáct. Brácha hrál na kytaru a měl kapelu, která byla na okrese známá. Zkoušeli u nás doma v obýváku a vždycky když se rozešli, bouchal jsem, na co se dalo, až mi to docela šlo. Brácha mě přibral do kapely, ale pak zdrhnul do Německa a dneska tam má skupinu CRISIS, která už vydala tři CD.

Zajímá se o tvou kariéru?

To ano, ale on je umělec a uznává kapely jako Drea Theater. Mimochodem my měli utéci spolu, ale nějak se to zvrtlo. To mi bylo šestnáct.

Mohl bys žít jinde než v Dubí?

Mě je to jedno, jestli budu bydlet v Praze nebo v Mostě, hlavně musím vědět, že když přijdu do hospody, najdu tam kamarády. To mi stačí.

Žiješ s výhledem na hory. Působí na tebe?

Jistě, proto mám zahradu se smrky. Ovocné stromy jsem vykácel a vysadil jsem zelený les. Kdybych byl jó prachatý, koupím si i srnku. Ale protože nehraju s AC/DC, musím se spokojit s Míšou. Přírodu mám rád, chodím na houby.

Silnice E55 ti nevadí?

To je odtud kilometr. Strašně daleko. Tu silnici jsem vnímal v období, kdy jsem byl svobodný. Tehdy to bylo blízko. (Smích)

Proč se ti rozpadlo manželství?

Bydleli jsme s manželkou u rodičů v Dubí a nefungovalo to. Proto jsme koupili tenhle domek, ale ono to dál nefungovalo. Tak jsem se někdy před pěti lety rozvedl.

Máte děti?

Holku Terezku, té je devět.

Vidíš se s ní?

My jsme s bývalou ženou kamarádi nejsou mezi námi rozbroje.

Je Terezka pyšná na tátu?

Ona to asi nevnímá, ale má ráda Holki a Kabát. (Smích)

Věnuje se hudbě?

Zatím je to takové malé trdlo, které se věnuje všemu. Chvíli cvičí aerobik, chvíli tancuje.

Jak jsi řešil krizi „muže středního věku“, prací, hraním, intenzivním cvičením?

Chceš to rozvádět? Má to smysl? Po rozvodu jsem pil, hýřil, chodil za ženskými… až jsem se usadil.

Hazard tě nesvedl?

Nejsem na automaty,nechodím do kasin. Jednou do roka si vsadím Sportku. Letos to bylo zrovna minulý týden.

Ty jdeš po nejúspěšnějším turné své kariéry vsadit sportku?

Byl jsem platit hromadu hnusných složenek a vidím na poště cedulku „jackpot 50 milionů“. Tak jsem řekl - dejte mi jeden tiket.

Jak jste se seznámili se Světlanou?

Na zábavě v Kardašově Řečici. Byl jsem tam s Tomášem Kulichem na křtu nějaké desky a vypil jsem půl litru rumu. Potkal jsem Světlanu a ta měla v sobě taky půl litru rumu. Sedli jsem si na schody a já - nebuď smutná! A ona - já nejsem. Při tom jsme si asi padli do oka. (Vstupme do dialogu konstatováním, že Světlana pochází z Jindřichova Hradce a pracuje v Teplicích ve zdravotnictví. O Radkovi tvrdí: „ Já si prvně uvědomila, jak je slavný, až když jsem ho viděla na šňůře. Do té doby mi to nedošlo.“)

Plánujete se Světlanou dítě?

(po chvíli mlčení) Tys mi dal čočku. Možná jo. Uvidíme časem, jak to bude fungovat, protože spolu žijeme teprve půl roku.

Ještě popíjíte rum?

Kdepak. Světlana pije nanejvýš střiky a já pivo. Rum jsem nevzal do pusy, co jsme se poznali se Světlanou, a to už je pár let. Pil jsem hodně kořalku, ale začal jsem dělat kraviny, bylo mi blbě a hraní to nepomáhá. S tvrdým alkoholem jsem skončil, to samé tráva a drogy. Člověk musí zkusit všechno, ale už mi z toho šibalo a se vším jsem skoncoval. Teď mám jenom to pivo.Ale zase ne málo. (Smích)

Světlana chválí tvé kuchařské umění…

Mám rád flákoty. Maso je klasika a rád si ho sám připravím, aby mi ho nikdo nezkazil. Dám do něho, co mě napadne a v krámě koupím veškeré koření. Onehda jsme dělali čuníka a jak vidíš tu díru v zemi, tam byla vanička na nohy. Různě jsem ho napíchal oleji a kořením a byl vynikající.

Kam se chodíte posadit v Teplicích?

Nemám rád načinčané hospody, kde sedí darmožrouti. Mě stačí, když jedeme kolem hospody a vidím ceduli Pilsner Urquell. Hned vím, že musíme zastavit. Protože dobré pivo potřebujou tam, kde mají dobré jídlo.

Pojedete se Světlanou na dovolenou?

Asi ne. Chceme dělat novou střechu a možná půjdu na operaci se zády, pak uvidíme. Hlavně mi připadá jako blbost jezdit v létě někam za teplem. Když se jet ohřát, tak raději na podzim, nebo v zimě. Já nemusím cestovat co nejdál a za co nejvíc peněz. Klidně pojedu tady někam osm kilometrů, kde je potok a na břehu pěkný stánek.

Děláš si na domku něco sám?

Skoro všechno, co tady vidíš. Třeba tuhle dlažbu, co se propadá nebo tu parádní boudu pro psa. Jsem takový domácí kutil, i když se mi občas něco nepovede.

Máš v domě nahrávací studio?

Nééé.

Nebo místnost, kde cvičíš?

Nééé.

Máš tady vůbec bicí?

Ty jsou v Teplicích. V jedné škole máme pronajatý sklep a tam zkoušíme.

To je jako za amatérských časů…

Ještě horší. Je to krcálek pět na pět, jsme tam namačkaní, všude krámy a staré zesilovače. Školník nám říká - vy jste nějak slavní, asi vám zdražíme nájem.

Co až ti o prázdninách zavřou školu?

Já klíče nemám.

Potřebuješ vůbec cvičit?

Ne. Dojedeme šňůru a válíme se. Až když pak jde do tuhého, začneme makat.

Nemáš chuť pomoci nějaké mladé kapele?

Ale ano. Jednou jsem byl dokonce v porotě s Petrem Jandou. Zrovna jsme u něho na propasti točili desku a Petr řekl - mám být na nějakým fesťáku. Nejel by někdo semnou? Nabídl jsem se, že pojedu. Jména kapel si už nepamatuju, ale některé docela válely. Jeden člen poroty do mě hustil - pomoz těm, co hrajou underground, to je umění. Tak jsem mu řekl - na to se vybodni a poslechni si raději tamhletu kapelu, jaké má refrény, jak řádí a jaká z ní jde energie. Ta ať vyhraje! Samozřejmě vyhrál ten, kdo se snažil dělat umění. Řekl jsem - tak mi dejte pivo a příště vám do toho nebudu kecat.

Nelákalo tě někdy zpívat sólově?

Jednu písničku jsem nazpíval na živák. Já k ní totiž napsal text. Texty píše jinak Milan Špalek, ale tady mu asi došla slova a říkal, že je škoda písničku zahodit. Tak jsem napsal tupý text o chlastu „Zase jsem na mol“ a on prohlásil - takovou hovadinu zpívat nebudu, to si zpívej sám! Tím to zhaslo. Všichni se tomu smáli, měli mě za blba a říkali - ty už nic neskládej! Ale nechali mě ji zazpívat.

Proč tu máš na hromadě čtyřnásobně i pětinásobně Platinové desky?

Když já nevím, co s tím.

No přece rozvěsit po zdech!

Tam už jsou parohy. Ty nezaberou tolik místa.

Ty jsi myslivec?

Nejsem nimrod, jen se mi líbí sbírat parohy. (Ale já jsem mu věrná! Ohradila se Světlana a zbytek večera se zvrtnul ve všeobecné veselí.)

Autor - Jaromír Tůma, Spark; červen 2004