Turné 2003 - Teplice - 27.10.2003

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 1 465x

Tour 2003 v plném proudu, lístky beznadějně vyprodány, Dole v dole jde na dračku. Slovenští a Moravští fanoušci si už zažili své a turné se stěhuje sem k nám, do Čech. První zastávkou jsou samozřejmě Teplice odkud Kabát pochází. Já, jakožto Severočech, jsem tady nesměl chybět.

K teplickému "zimáku" jsem, i s přáteli, dorazil už v půl šesté, tedy 2 hodiny před začátkem koncertu. Venku padala tma a bylo stále chladněji a chladněji, ale ani to nebránilo větším či menším skupinkám lidí čekat zde na koncert již tak brzo. Okolní restaurace a hospůdky byli naplněny tak, že v nich nebylo k hnutí. Všude se čepovalo pivo a pípy se netrhly. Konečně padla šestá hodina večerní a první šťastlivci, mezi kterými jsem byl i já, byli vpuštěni na stadion. Ve vchodu proběhla blesková prohlídka od dvou mužů ochranky a následně pak i kontrola vstupenek. Konečně hala. Očima jsem přelétl po všech stáncích s upomínkovými předměty (trička, čepice, CD, nádherný Zippo...), po kterých se jen zaprášilo, jídlem a nealkoholickými nápoji, Budvarem (pár desítek sudů jistojistě během koncertu padlo), svítícími růžky a barevnými parukami a začal prohlížet pódium. Hurvajs své Sonory opravdu nikomu nepůjčuje a tak zde pro předkapely byli připraveny "běžné" bicí, všiml jsem si tří opěvovaných LED obrazovek, spousty světel a sérií reprobeden, nešlo přehlédnout dvou, po stranách pódia umístěných, plachet s logem Kabátu a letošního turné (skřížená kladiva v kruhu s nápisem Turné 2003). Nezbylo než čekat, až se bude něco dít. Hala se pomalinku zaplňovala a, jak řekl později sám Pepa Vojtek, byla v ní zima jak v prdeli! Nevěřil jsem jaké široké spektrum lidí chodí na koncerty teplického kvinteta Kabát. Hala se naplňovala lidmi od osmiletých kluků, přes náctileté dívčiny, vojáky základní služby a čtyřicetileté "taťky" až po babičky důchodového věku. Všude ještě běhali technici a všemožně něco dolaďovali. Když po sedmé hodině po pódiu proběhl Leo Holan ze Škworu, všichni už vědeli, že za necelou půl hodinu se bude konečně něco dít a taky že jo. Něco málo minutek před půl osmou, kdy měl koncert skutečně začít, se na pódiu objevil Martin Pelc a po něm i zbytek Škworu (Leo Holan, Petr Hrdlička a Tomáš Kmec). Zimák praskal ve švech a Škwoři to nekompromisně rozjeli. Lidi se jakžtakž chytaly, ale myslím, že tak kvalitní kapela, jakou Škwor zcela jistě je, si zasloužila lepší odezvu. Většina lidí ani neznala jejich texty a když Petr Hrdlička vyzval publikum ke zpěvu, nebylo z kotle slyšet téměř nic, jelikož zpívalo jen pár jedinců, takže si tímto Teplice vysloužili pěkný trapas. Celé publikum se chytlo až v druhé polovině asi třiceti minutového setu Škworů. Dle mého osobního názoru to byl ale set velmi podařený (Kabát si prostě vybral kvalitní předkapelu). Zazněly songy jako Klenot, Policajt, Bohém, Takhle teda ne nebo Vyhlašuju boj ze stejnojmeného alba, Sraž nás na kolena z alba chystaného a vše zakončili výborným songem Mý slzy neuvidíš.

Škwor opustil pódium a vystřídala je Doga. V zadní části pódia se objevila plachta s logem jejich nové desky Když chlapi tančí, za bicí usedl Petr Vajda a k mikrofonům se dostavili Lumír Krpec, Pepa Šiko a hlavně Roman "Izzi" Izaiáš. Díky Škworu už pro Dogu bylo snažší dostat prochladlé publikum do varu. Lidi se tentokrát chytali už na první píseň. Při druhém songu způsobil kolaps jedné dívky (podle mých informací se jí nestalo nic vážného - pozn. autora) to, že malá část publika v kotli přestala na malou chvilku na Dogu reagovat. Za minutku už ale zase všichni pařili a vychutnávali si songy jako Já se na to..., Holka samosexuál, Nikdy, Jsem trochu divnej, Zkazím ti tu radost nebo Poletuju z nového alba. Doga zakončila svůj set písní Nejsi nevinná, rozloučila se a pódium se začalo chystat pro Kabáty. Pokud bych to měl shrnout, tak jak Doga, tak Škwor podali vynikající výkony. Škwor ještě není zas tak známý jako Doga, a snad to způsobilo i to, že vystupovali jako první předkapela (tím to měli nejtěžší), ale od teplického publika by si zasloužili opravdu lepší odezvu. Samotná Doga na tom byla lépe, co se odezvy publika týče. Obě předkapely měli připravené výborné sety a ani na zvuku nebyli příliš ochuzeny. Horší to bylo se světly a efekty vůbec.

Během několika minut pódium připraveno, znovu zhasla světla, z reprobeden se ozývá Mayrau, na LEDkách se promítají elektrické výboje a na pódium jede něco velkého - Hurčíkovy Sonory! A už tu máme Kabát. Kluci byli oblečeni úplně stejně jako v klipu k Dole v dole - Pepa ve žlutých kalhotách a džínové bundě, Ota ve vestě a v maskáčích a samozřejmě s kšiltovkou, Tomáš měl džínové kalhoty, oranžovo-černé triko a na hlavě šátek, Milan hnědé kapsáče a černé triko s dlouhými rukávy a (námi všemi milovaný) Hurvajs sice moc vidět nebyl, ale určitě měl černé triko bez rukávů. Kabáti to rozjeli songem Dole v dole a celou halou zněl refrén "Zabereme hej hou, taháme kameny..." Předkapely odvedly svou práci na výbornou a nebyl snad nikdo, kdo by se nechytal a nezpíval spolu s Kabáty. Lidi totálně šíleli. Přesně na tohle jsme celý večer čekali. Během písně Dole v dole jsme si užili kopy pěkných efektů, spousty různých světel a plného využití tří LED obrazovek, na kterých se promítaly záběry z dolů. Bohužel opravdu jen při první písni (defacto druhé, pokud budeme počítat Mayrau), později už to tak slavné nebylo a hlavně ony LED obrazovky mohly být využity více (píšu si malé mínus:). Po Dole v dole ihned následovalo V pekle sudy válej a pak teprve Kabát, prostřednictvím Pepy Vojtka, přivítal publikum. Pepa rád vtipkuje, takže jsme se občas i zasmáli, nechyběly jeho charakteristické komentáře téměř ke každé písni. Tomášovi zas pro změnu nechyběly cigarety, jak v puse, tak v krabičce na popruhu od kytary a lahvové pivo opodál. Atmosféra byla úžasná, totéž by se dalo říct i o ozvučení, které bylo opravdu dobře připraveno i když v jednu chvíli (bůhvíproč) nebylo příliš slyšet zpěvu, neboť ho překryly zvuky ostatní. Vzadu na pódiu se ale objevila skrčená postava, něco "poštelovala" a už bylo vše OK. (Zvukař, či kdo to byl, se během koncertu na pódiu, z mě neznámých důvodů, krčil asi třikrát...)

Playlist skladeb byl vymyšlen více než dobře a tak jsme mohli užívat hitů jako např. Mám obě ruce levý, při kterém se na obrazovkách promítalo hádejte co... No správně, ruce! Při songu Go Satane Go zas v pozadí pódia šlehaly na obrazovkách pekelné plameny a vyskakoval nápis GO a při hitovce Láďa jsme se mohli pokochat právě Láďovou velkou hlavou!

I když ze začátku byla v hale pořádná zima, teď už bylo všem horko. Pepé se při každé volné chvilce, kdy nemusel zpívat, odběhl osvěžit minerální vodou, kterou měl schovanou za sebou a někdy před půlkou koncertu předal slovo Milanovi a jeho Baladě o špinavejch fuseklích, mezitím odběhl úplně a vrátil se až na další píseň. Hrálo se i Tomášovo oblíbené Colorado, či pohodová Pohoda, Opilci v dějinách, Tak teda pojď, Starej bar, Kanibal Hanibal nebo Jabadabadů. Konkrétně u těchto songů LEDky povětšinou "spinkaly", stejně jako při hitu Bruce Willis, kde mi to opravdu scházelo. To jsou ale jen malé nedostatky a mnohem více bylo toho kladného. Kabáti opravdu podávali božské výkony a opravdový fanoušek byl v tu chvíli téměř v ráji. V kotli před pódiem to jen vřelo. Nikdo nebyl v klidu, každý s Kabáty zpíval alespoň refrény a nad hlavami mávaly stovky rukou. Vyjímkou byla (bohužel) většina lidí sedících na ochozech stadionu, kterou neoživil ani sám Pepé slovy: "Vy tam vzadu se vůbec nehejbete, vždyť musíte bejt zmrzlý jak psí hovna..."

Zamrzela snad jen ta skutečnost, že z nového alba se hrálo jen a pouze 5 songů a to jmenovitě Mayrau a Dole v dole zmíněné výše a dále Stará Lou, Frau Vogelrauch a Kdo si nechce hubu spálit. Mě osobně chyběl ještě alespoň Cirkusový stan a Shořel náš dům. Ze starších desek sice taky chybělo něco málo, ale i tak jsme si vychutnali další hity jako Wonder, Pohromy, Víte jak to bolí, Bum bum tequilla, Bára, Porcelánový prasata nebo Všechno bude jako dřív, který krásně uvedl Hurvajs klasickými slovy "Ráz, dva, tři, čtyři!" Za zmínku stojí songy Na sever, kdy po LED obrazovkách běhali polárníci a Šaman, při kterém na nás onen šaman zíral z obrazovek. To všechno jsou ale jen drobnůstky a to hlavní byli kluci, kteří publikum dokázali opravdu zaujmout nejen svou nádhernou hudbou, ale i hudebními kreacemi, a to nejen Ota, Tomáš a Milan se svými kytarami (hlavně Ota je expert - toho jsem měl na očích od samého začátku), ale i Hurvajs za bicími a o Pepém už jsem se myslím rozepsal dost. Kluci opravdu doslova proběhli během koncertu celé pódium a, vyjma Radka, nezůstali chvíli na místě.

K závěru se kluci sebrali a v mžiku zmizely z pódia a nechali dobrých pět minut publikum skandovat. Odejít bez toho, aby zahráli legendární Žízeň, to přece nejde. Zpátky se vrátili (tuším) spolu s kytaristou Žlutého psa (velice se omlouvám, ale na jména nemám paměť) a pokřtili Budvarem svou novou desku, kterou vzápětí hodili do publika. Po křtu se kluci vrátili k nástrojům a je to tady. Závěr. Žízeň a Moderní děvče.

Shrnul bych to asi takto: Celkově vynikající koncert s dobrým zvukem a bohužel skomírajícími efekty. LED obrazovky se dali využít více (neříkám lépe, ale více!) - k některým songům mohli pustit videoklipy. Dalším plusem jsou předkapely a naopak mínusem místy mrtvé publikum. Plusem největším je ale sám KABÁT! Takže, kdo včas lístek nekoupil, ten bohužel prohloupil, vzlykat ale není třeba, na jaře to zkusí znova:)

Mayrau, Dole v dole, V pekle sudy válej, Pohoda, Bruce Willis, Mám obě ruce levý, Stará Lou, Víte jak to bolí, Balada o špinavejch fuseklích, Frau Vogelrauch, Kanibal Hanibal, Kdo si nechce hubu spálit, Bum bum tequilla, Wonder, Pohromy, Go satane go, Opilci v dějinách, Starej bar, Jabadabadů, Porcelánový prasata, Bára, Všechno bude jako dřív, Tak teda pojď, Moderní děvče, Na sever, Colorado, Šaman, Láďa, Žízeň.

Autor: Daniel Král; 29.10.2003