Pink Panther Fest - Vizovice - 28.5.2005, Ostrava 1.6.2005

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 2 092x

28.5. Jelikož se mé současné bydliště nachází ve Vsetíně, bylo jasné, že na PP Fest zamířím do Vizovic, které jsou odtud co by kamenem dohodil. Čekajíc na kamarádku, která slíbila, že přijede autem, abychom se měly v pozdních hodinách jak dostat domů a nemusely nocovat na nádraží, ladila jsem formu poslechem hudby. Jak jinak než Kabátů, kvůli nimž jsem se rozhodla navštívit festival především. Asi při čtvrtém poslechu písní Pivrnec, Joint nebo Tak to má bejt, samozřejmě volume na max, jsem usoudila, že mě asi sousedé nebudou mít příliš v lásce a raději jsem se vydala kamarádce naproti. Po chvíli se na parkovišti objevila zelená škodovka a mohly jsme vyrazit.

Na plac, vyhrazený pro koncert ve Vizovicích, jsme dorazily s více než hodinovým předstihem, zbývalo tedy dost času na to, abychom si daly pivko a v pohodě zaujaly místo v první řadě. Lidí zatím příliš nepřibývalo, využily jsme proto dostatek prostoru a rozhodly se zkrátit čekání chytáním bronzu, jelikož sluníčko pálilo přímo pekelně. Ještě před šestou, tedy těsně před vypuknutím akce, nebylo na ploše příliš husto, což byla výhoda, protože jsme mohly průběžně odskakovat ke stánkům pro "chmelovou sodovku" a opět se pohodlně vracet na místo.

Téměř na minutu přesně se na pódiu objevila moderátorská dvojice zlínského AZ Rádia - PP Fest byl tedy oficiálně zahájen. Rozepisovat se o pořadí vystupujících kapel a délce jednotlivých vystoupení považuji za nošení dříví do lesa, každý, kdo PP Fest navštívil nebo se alespoň trochu zajímal "vo co go", má přehled.

Po pravdě řečeno, čekala jsem daleko větší tlačenici, ale přinejmenším zpočátku jsem si užívala spoustu místa. Publikum začalo houstnout teprve před vystoupením skupiny Škwor a s přicházejícím soumrakem přicházelo také víc a víc lidí. Žádný strašlivý nával se ale nekonal, a tak se nám s kamarádkou dařilo v pohodě uhájit svá místa v první linii, což bylo fajn.

Kabáti se objevili na pódiu už za tmy, počítám, že mohlo být okolo desáté a své vystoupení zahájili Žízní. Playlist je snad každému notoricky známý, takže názvy odehraných skladeb neuvádím. Co dodat? Novější písničky střídaly ty staršího data, což jsem ocenila s melancholickou vzpomínkou na základní a střední školu:-) Před půlnocí přídavek a pak...Konec? Už? Tak ještě do hospody na kafe a cigárko a pá pá Vizovice!

Nadšení z vizovického PP Festu mě neopouštělo ani po několika dnech a v mé hlavě pomalu, ale jistě uzrávala myšlenka celou akci zopakovat. Jenomže s kým? Kamarádka, která se mnou absolvovala Vizovice, sice poslouchá podobnou sortu hudby jako já, ale takový blázen, aby jezdila z jednoho festivalu na druhý zase není... Nutno podotknout, že já sama, ač skalní posluchačka, jsem před vizovickým PP Festem zažila Kabáty naživo naposled zhruba před jedenácti lety...a když to srovnám...to se snad ani srovnat nedá!!!

Tenkrát mi bylo patnáct a vyrazila jsem na koncert se spolužačkou. Vystoupení se konalo v sále Národního domu ve Frýdku - Místku, kam jsem tou dobou každý týden také chodívala trpět do tanečních. V malém sále narvaném k prasknutí převážně hochy pod vlivem alkoholu jsme se sice jako zázrakem procpaly přímo pod pódium a příjemně si zapěly, nicméně s postupujícím časem rostla taktéž bujarost ostatních návštěvníků, takže jsme se tam motaly jako pipinky žijící dle hesla "nekouřím, nepiju, sexuálně nežiju", nevěda, že Kabáti mají své období skákání mezi fanoušky, což byla, jak se záhy ukázalo, zásadní chyba. Chvíli na to jsem se již totiž dusila pod obrovskou hromadou vlasů a kamarádka mne se smrtí v očích zděšeně táhla zpod těla poněkud robustnějšího Milana Špalka... Sice nejsem žádný drobeček, ale šupa to byla přece jen řádná:-) Později jsme se do přecpaného sálu vrátily a koncík si užily do konce, přiblížit se k pódiu víc jak na pět metrů jsme si už ale netroufly. Tolik tedy mé vzpomínky na dobu poněkud vzdálenou.

Nyní, téměř po jedenácti letech, namlsaná z Vizovického PP Festu, živená myšlenkou, že bych zajela ještě někam zapařit, mrkla jsem na oficiální stránky skupiny Kabát, kde jsem se poprvé v životě přihlásila na chat. K mému štěstí se mi podařilo hned zpočátku natrefit na příjemné lidi, zejména pak na osůbku s nickem Kač. Slovo dalo slovo a bylo domluveno: 1. 7. 2005 poctíme Ostravu společnou návštěvou PP Festu. Pár známých sice kroutilo hlavou nad takovouto hurá akcí s člověkem, kterého jsem v životě neviděla, já ale byla spokojená a na chatu + e - mailem proběhlo posledních pár domluv a taky výměna fotek, abychom se vůbec poznaly.

1. 6. jsem vyrazila do Ostravy poněkud dřív, měla jsem totiž v plánu ještě jednu hurá akci, a to vyrazit na autogramiádu, kde jsem chtěla nechat podškrábnout pár fotek, které jsem pořídila ve Vizovicích a podarovat také Kač, která nestíhala, jelikož tou dobou ještě seděla v práci. I se svým orientačním nesmyslem jsem celkem v klidu docestovala do Shopping Parku. V přesvědčení, že mám ještě dobře hoďku čas, usadila jsem se poblíž místa, kde se měla autogramiáda konat a usoudila jsem, že je akorát čas na kafčo a cigárko. Sotva mi servírka naservírovala objednané kafíčko, ozval se opodál hlas jakéhosi moderátora, který oznamoval odchod skupiny Kabát. Stejně jako já dopadla spousta dalších nešťastníků, kteří nevěděli, že autogramiáda byla o hodinu přesunuta. Tohle byl jediný fakt, který mě na celém PP Festu malinko rozčílil. Když uvážím, že jsem se "na stará kolena" a navíc poprvé v životě vypravila na autogramiádu a takhle to dopadlo! Nezbývalo než napsat Kač rozhořčenou SMSku ve smyslu "je to v hajzlu" a pomalu se odebrat na smluvené místo, kde jsme se měly sejít.

Kač byla přesná jako hodinky, na základě e - mailem vyměněných fotek jsme se poznaly okamžitě, seznámila jsem se také s její kamarádkou a mohly jsme vyrazit na stadión do Poruby, kde se měl ostravský PP Fest konat. Stejně jako ve Vizovicích jsme před vstupem na plac obrátily pivko a pohodlně zaujaly místo v první lajně. K průběhu jednotlivých vystoupení není co dodat, snad jen to, že vizovické publikum bylo shovívavější ke skupině Support Lesbiens, kdežto někteří Ostraváci do jejich zpěvu zcela nepokrytě řvali něco v tom smyslu, že už chtějí "Kabát a nic než Kabát!!!" Sice jsem si myslela totéž, ale v rámci slušnosti jsem držela hubu a krok, navíc mi Supporti nejsou trnem v oku v takové míře jako některým návštěvníkům ostravského PP Festu. Návštěvnost v Ostravě dalece předčila návštěvnost ve Vizovicích, takže jsme měly občas co dělat, abychom si uhájily svá místečka a v jedné vyhrocené situaci jsme se div nezapletly do rvačky.

Scénář vystoupení i pořadí kapel bylo stejné jako ve Vizovicích takže k tomu není snad co dodat. Kabáti se opět objevili okolo desáté večerní a v tu chvíli tlaky ze všech stran ještě přitvrdily. Vřava to byla řádná, atmosféra skvělá, zkrátka stálo to za to... A jak jinak završit v Ostravě načatý příjemný večer než na Stodolní...

Kač, která už na chatu básnila o úžasném kuřecím steaku, nás teď na jeden pozvala a vesele jsme zamířily do hospody. Jenže ve všední den byl trochu problém najít to pravé ořechové. Nakonec jsme se rozhodly pro Koxovnu, kde jsme si se steaky v ruce poručily tequillu. Sice jsme se servírky ptaly, jestli jí nevadí, že tam lezeme s jídlem, prý ne, nicméně jsme koply panáka a raději vyklidily pole. Později vyšlo najevo, že právě Koxovna platí na Stodolní za jeden z lepších podniků a my ho zneuctily, když jsme se tam nahrnuly se steaky, z nichž lítalo kyselé zelí a kusy kuřete:-) No a co? Svět je přece cirkusovej stan...

Na závěr ještě pár postřehů:
-srovnám - li PP Fest Vizovický a Ostravský co do počtu návštěvníků, v Ostravě bylo daleko víc husto
-třebaže ve Vizovicích jsem zaregistrovala dvě rvačky a dva zkrvavené obličeje, působilo vizovické publikum oproti ostravskému přece jen daleko mírumilovněji
-ostravský PP Fest měl svižnější spád. Kapely se střídaly rychleji, přestávky byly kratší.
-co se týče bezpečnostních opatření a pracovníků ochranky, překvapilo mě to, že Vizovice jich měly snad dvojnásobný počet, což vzhledem k návštěvnosti mělo být přesně naopak.
-z hudebního hlediska nehodlám já, která nemám hudebního sluchu ani co by se za nehet vešlo, hodnotit nic, navíc si myslím, že nejvíc vždy kritizuje a hodnotí ten, kdo toho sám nejmíň umí :-), takže snad jen skromná poznámka - Vizovický PP Fest měl takový zvuk, že jsem byla ještě dva dny hluchá, v Ostravě to bylo pro ucho poněkud přijatelnější...

Tolik mé zážitky z PP Festu ve Vizovicích a Ostravě.

Autor - Jitka Laníková (pižla); 14.7.2005