Pink Panther Fest - Brno - 21.5.2005 - Automotodrom rozburácel rock v mnoha podáních a podobách

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 1 373x

Pink Panther Fest má za sebou první zastávku. A nutno uznat, že poměrně vydařenou. Jako další brněnský areál pro pořádání koncertů prověřil v sobotu travnaté plochy automotodromu.

Ojedinělý putovní festival, na němž se v jednom dni představuje šest kapel v osmi městech, odstartovala už v odpoledních hodinách ostravská Doga. Celý program měl šťastně zvolenou dramaturgii, v níž převážně rockové ladění osvěžili před hvězdou večera, kapelou Kabát, taneční a přitom údernou hudbou stále populárnější Support Lesbiens. Rock samotný se představil v mnoha podobách - klasicky dravě i takřka metalově drsně, a to v podání ostřílených profesionálů i mladé krve. Do druhé kategorie bez jakéhokoliv vlivu na kvalitu spadá tříčlenná skupina Nevím ze Studénky, patrně nejmladší rockerská partička v tuzemsku. Chlapci Michal, Tonda a Matěj ve věku čtrnáct, jedenáct a dvanáct let vám v seskupení kytara, baskytara, bicí klidně naservírují Mozarta, rockové pecky od svých ( zatím) slavnějších zahraničních kolegů i vlastní repertoár ( původní píseň Nevím dala kapele dokonce jméno). Na Pink Panther Festu to Nevím " rozbalili" jako druzí a vůbec se za svůj výkon nemuseli stydět. Nezalekli se obří scény ani davu pod jevištěm a okamžitě ho strhli na svou stranu.

Nejbrutálnější rock, blížící se metalové smršti, patrně předvedl Krucipüsk, který ani při vymýšlení textů nechodí pro slovo daleko. Nicméně příznivce si jeho hity, jako Láska je boj či Cesta rozhodně našly. Velká část produkce Krucipüsku pak patřila novému albu Druide!, jehož titulní melodie dostala na Pink Panther Festu pořádné grády. Jako hudební spojnice mezi Krucipüskem a závěrečnými Kabáty se jevil Škwor ( Vyvolenej, Nebudem si lhát), sice rockově tvrdý, ale pořád ještě víc sázející na hudebnost než hřmění kytar a démonický řev.

Tak trošku z jiného soudku "zavařili" na festivalu Support Lesbiens, nicméně ohlas sklidili veliký ( ostatně jako všichni, neboť publikum bylo očividně naladěno výborně). Rytmickými skladbami s provokativními texty v angličtině ( She Lives In Man o ženě v mužském těle) diváky rozhoupali k tanci, zpěvák Kryštof Michal navíc jednotlivé skladby vtipně komentoval. Vedle léty osvědčených Bet My Soul či Sweet Little Something přišly ke slovu i novinky z alba Midlife ( You Are My Star). Následovala menší pauza, s níž se poměrně statečně vyrovnal moderátor Robin Hegr, a přesně ve 22.30 hodin hudební program rozčísl první z ohňostrojů Ignis Brunensis. Když poslední paprsky na nočním nebi vyhasly, potemnělé pódium se rozsvítilo a osvědčené " Zabereme Hej, Hou!" s vervou spustil očekávaný Kabát. Přidaly se roztočené ventilátory na obří scéně i šlehající plameny, doprovázející pouť po největších hitech nejúspěšnější kapely posledních let. Zpěvák Pepa Vojtek servíroval nadšenému publiku jednu pecku za druhou ( Kalamity Jane, Wonder, Bruce Willis, Děvky, ty to znaj) a celou akci příznačně nazval podle jedné z písní Cirkusovým stanem. Šestihodinová show gradovala ke svému vrcholu.

Program prvního ročníku klapl na výbornou, obešel se bez zbytečných prostojů při střídání kapel a časových ztrát, navíc nabídl i nejvyšší kvalitu po zvukové stránce. Velký dík si zaslouží rovněž pořadatelé ( v Brně festival agentury Pink Panther spočíval na bedrech Glancu), neboť nejen po kulturní stránce zajistili festivalovým divákům na automotodromu dokonalý servis. Dostatečné množství stánků s občerstvením nenutilo stát hudbymilovné fanoušky nekonečné fronty, jak tomu bylo naposledy na majálesu na velodromu, o početných mobilních WC, kde se i v nočních hodinách neustále doplňoval toaletní papír, nemluvě. Možná by to mělo být v podobných případech samozřejmostí, přesto si chvályhodně dobré zvládnutí projektu tak mamutích rozměrů obdiv rozhodně zaslouží.

Zdroj: Rovnost - Brněnský deník; 23.5.2005