Dole v dole tour - Ústí nad Labem - 4.6.2004

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 1 971x

V pekle sudy válej...
... z kotle pára stoupá a přitom je tady Dole v dole docela Pohoda :) Ano, někteří již uhodli - včera jsem vyrazil z Mostu Na sever do Ústí nad Labem, přitáhnut koncertem skupiny Kabát.

Tohle byl asi první koncert, na který jsem nejel s příslušníkem svojí generace, ale s příslušníkem své rodiny. Krev mého otce je totiž také silně Kabát-pozitivní a tak když jsem mu asi před měsícem řekl, že se chystám do Ústí, okamžitě řekl ať mu také seženu lístek. Ocenil jsem to s povděkem - nejenže za mne bude někdo celý večer platit pití, ale ještě ke všemu pojedu do Ústí autem :)

Když jsme po menších problémech se značením, které bylo takové jako že nebylo žádné, dorazili na Městský stadion v Ústí a našli volné parkovací místo (což byl problém i přesto, že jsme přijeli v Daewoo Matiz :)), vyrazili jsme do prostor stadionu najít nějaké pěkné místo odkud vnímat koncert.

Navrhnul jsem tátovi, že bychom mohli jít do kotle, ale tento nápad se nesetkal s pochopením a tak jsme zaujali místo na lavičkách na tribuně proti podiu. Odsud bylo docela dobře vidět na všechno, co se na koncertě dělo - ať už na pódium a na něm vytvořený výlez z šachty, 3 LED-panely nad ním, dvě velkoplošné projekce nebo čtyři těžné věže po stranách pódia. Tyhle těžné věže, označené logem "Důl Kabát - Teplice" byly samozřejmě jen kulisy, ale typické koleso nad nimi působilo věrohodně :) Za těmito věžemi stálo šest jakýchsi komínů/plynových hořáků, které dávaly tušit, že večer si užijeme také ohně :)

Táta měl jisté, že domů neřídí a tak si šel zvesela dát pivo, zatímco já jsem posmutněle usrkával colu. Začátek koncertu byl na webu Kabát oznámen na sedmou večerní, na lístcích na půl osmou a ve skutečnosti to celé odstartovalo ve tři čtvrtě na osm vystoupením prvního předskokana, skupiny Dolores Clan. Během jejich show jsem přišel na dvě věci - že tahle hudba není vůbec zlá a že na našem místě máme nečekaně dobrý zvuk. Skupina Krucipüsk, druhý a poslední předskokan, mne nijak zvlášť nezaujala, ale uvedla většinu publika do toho správného varu.

Krátce po deváté hodině se rozsvítil LED-panel i obě projekční plátna a objevilo se tam to jediné, co bych nečekal - Československý filmový týdeník z roku 1973 :) Mluvilo se hodně o "budování", "překračování" a samozřejmě o fárání a dolování. V závěru již moderní hlas řekl, že nyní na dole Kabát v Teplicích proběhnou pokusy se zvýšením produktivity těžby sérií řízených explozí. V tu chvíli vyšlehly za těžnými věžemi plameny, roztočila se kolesa a uprostřed pódia se ze simulované šachty vyvalil dým a z něj "vyfárali" všichni Kabáti :)

V tu chvíli, jako na povel, začalo docela silně pršet. Navzdory tomu se ale do celého mnohatisícového davu vlila nová energie - a to do lidí všech věkových skupin od 6ti let do 60ti let. Snad poprvé v životě jsem viděl i svého padesátiletého otce pohazovat hlavou a řvát, zkrátka pařit :)

Kabáti začali písní "Bahno" z loňského alba "Dole v dole", o kterém vlastně celý tenhle koncert měl být :) Kdybyste se mne teď zeptali, co přišlo potom v přesném chronologickém pořadí, neřeknu Vám to protože na tyhle věci prostě nemám pamatováka :) Názvy některých písní, které zazněly, jsem už uvedl v perexu a tady jsou některé další: Šaman, Colorado, Ďábel a syn, Teta, Óda na konopí, Go Satane Go, Cirkusovej stan, Stará Lou, Kalamity Jane,Shořel náš dům, Kdo si nechce hubu spálit, Frau Vogelrauch a třeba Elvis - zpěvák Kabátů byl u téhle písně oblečen do bílé kombinézy s třásněmi, měl černou paruku a sluneční brýle přesně jako "Král" a v závěru písně ho odvedli zřízenci psychiatrického ústavu :)

Průpovídky, kterými nás Kabáti častovali, byly velice osobité a bavily publikum - tak třeba "Jsem rád, že konečně prší, protože zatím pršelo na každym koncertu. Teda jen v Hradci ne, ale oni si to hradečáci vyžerou jinde, svině..." :) S otcem jsme odcházeli chvíli před koncem celé akce, asi po třetím přídavku - otec se chtěl vyhnout zácpě u vchodu a já se chtěl vyhnout zácpě na silnicích :) Po několika minutách bylo na hlavní silnici alespoň trochu prostoru, abych mohl vyjet z podélného stání do hlavní silnice a začala nejhorší jízda mého života :)

Jako nepříliš zkušený řidič jsem v absolutní tmě bez možnosti zapnout dálková světla (pořád někde někdo jel :)) ujížděl směrem k Mostu skrz absolutní průtrž mračen po cestách, které jsem nikdy předtím neviděl, neboť se otec rozhodl, že nemá cenu mne vláčet po dlouhé, rovné a krásné rychlostní komunikaci Ústí - Bílina a tak jsme ji objeli okolními vesnicemi :)

K mému velkému překvapení jsme kolem půlnoci opravdu dojeli domů a já se brzy rozhodl jít spát, protože cesta - třebaže nebyla dlouhá - byla docela náročná. Z koncertu jsem ještě teď absolutně nadšen - Kabáti hráli dlouho a dobře, celá show byla bezvadně vyřešena a podle mého nemohl existovat člověk, který neviděl, co se na pódiu děje. I táta se zdá být spokojen a to už je co říct... Až se příště Kabáti vyskytnou na severu, budu tam :)

Pozn.: Tátův vztah ke Kabátům je takový trochu osobnější a můj vlastně taky. Kdysi dávno, ještě v době kdy Kabáti nebyli Kabáti, pracoval táta s kytaristou Tomášem Krulichem v mostecké chemičce a byl jeden z prvních lidí, kteří slyšeli první počin téhle skupiny, tzv. demo :) A pokud si můj tatík nevýmýšlí, tak tehdy dávno, poté co jsem se narodil, seděl v hospodě právě s lidmi z Kabátů a zapíjel mne :)

Autor - Lukáš Petrovický, dreamsign.cz; 5.6.2004