Benátská noc - Malá Skála 25.7.- 27.7. 2003

  • Zdeněk
  • Reportáže
  • 1 704x

Milí posluchači moderní hudby, dovolte abych Vás i v tomto roce seznámil s mými postřehy , které jsem získal na festivalu Benátská Noc, kam jsme se vydali v pěti. Vše se odehrálo o víkendu 25. - 27.07. 2003 na Malé Skále u Turnova. Ačkoliv nás bylo pouze pět vydali jsme se dvěma auty - značky škoda byť s rozdílem třčiceti let jejich roku výroby. I cesta aut byla rozdílná neboť novější z vozů měl dálniční známku kdežto starší nikoliv. Měl jsem možnost poznat obě cesty byť v opačném směru a musím konstatovat, že dálniční známka není občas k zahození, i když dobrodruh ocení cestu po okreskách, neboť tak získá možnost nahlédnout více do českých městeček a vesnic.

Na místo určení jsme dorazili kolem třetí hodiny, což bylo akorát, neboť jsme našli slušné místo pro stan (za hlavní scénou) a získali bez fronty pásku přes ruku opravňující nás ke vstupu - mne do sobotního rána, mého spolucestujícího do nedělního večera. Já jsem se rozhodli stejně jako osádka druhého vozu zůstat pouze do soboty, neboť nás sobotní a nedělní program příliš nelákal. Po postavení stanu jsme zašli na Litovel jedenáctku - celkem dobrá a očekávali příjezd druhé půlky výpravy, která si užívala zmiňovaného romantického výletu po okreskách. Přímo u cesty jsme potkali mušli pro vykonání potřeby natočenou přímo do cesty, což nás pobavilo. Protože se ale přiblížila sedmnáctá hodina, kdy měla vystoupit první pro nás zajímavá kapela - DOGA, nečekali jsme již na druhou osádku a vyrazili do rachotícího areálu. Zde se stejně jako loni objevili dvě scény - velká nekrytá a malá zakrytá a spousty stánků s občerstvením. Na konci za malou scénou byla patrná dlouhá fronta pařmenek, která prozrazovala, že organizátoři tohoto festivalu jaksi pozapoměli, že na festivali tohoto typu chodí také lidi, kteří mají potřebu si odskočit na ona místa a tak postavili jenom pár Toiek, které byli po chvilce v šíleném stavu. No jak se zdá organizátoři buď nemají doma hajzli a dělají machry, anebo při výuce anatomie člověka v sedmé třídě chyběli zvláště při probírání lidského metabolismu spojeného s vylučováním:-)) Ale co, my jakožno silnější pohlaví jsme nic neřešili a nedostatek těchto zařízení jsme nahradili plotem - někdy u plotu seděli i pařmenky. Nicméně zpět k hudbě, protože ta zcela zastínila organizační neschopnost.

Na velké scéně totiž zrovna bojovala kapela Škwor proti všem hajzlům a svým typickým agresivním stylem se snažila strhnout první kotelníky do víru vášní - pár jich celkem přesvědčili. My jsme se však zlákat nenechali a šli se podívat na malou scénu, kde zrovna kapela Doctor P.P. vyhrávala své songy. Musím uznat celkem slušnej poprock, ale po jejich albu pátrat určitě nebudu, neb jak je patrné z těchto stránek, tento styl hudby je pro mě více než okrajový. Chvíli po sedmnácté hodině se už na velké scéně připravovala DOGA. Chlapci jako vždy řádně zahřátí vystoupili nahoře bez a spustili své klasické hity jako "Samosexuál", "Já se na to", "Všechno si zkazila" atd. tentokráte se kytaristovi nestala žádná technická závada a tak musím Dogu pochválit - podala velmi dobrý výkon. Po nich měl přijít Alkehol. Přestávku jsme využili k doplnění tekutin, neboť během této produkce jsme se již chtěli přesunout do kotle a zde jak známo teče pot proudem. Přestávka netrvala ani deset minut a již se na scéně objevuje Ota Hereš v doprovodu celého ensámblu a hned nás svými písněmi ujištěji, že je príma bejt nalitej, že si každý den přiťuknou nazdraví protože o nic nejde jenom ozdraví, které stejně našli členové kapely na hnoji. A co že dělají na prvního máje? Ano správě tušíte tato banda alkeholiků fušuje též do zahradnictví a tak si zasadí travičku, a v zimě když si pokouří daj si panáky různých barev, které s nimi pěkně zatočí. Prostě jedna hitovka za druhou, což všichni ocenili zběsilým povykem a pískotem. Já jsem se zúčastnil jejich koncertu poprvé a musím konstatovat, že nelze nic vytknout.

Po dohrání této kapely přebíhám na Malou scénu, kde hrála již Znouzecnost. Písničky zahráli opravdu hitové, krom jejich tance mezi hroby, či oznámení, že přichází krysař, sdělili publiku, že některé cesty nevedou nikam a jiné zas nikde nekončí anebo že troli si zahráli na píšťalku z kostí. Co kazilo jejich vystoupení bylo nazvučení - asi nejmizernější co jsem během fesťáku zažil. Kdybych neznal texty písní tak bych nepoznal co vlastně hrají - vše splývalo v jeden hlučný šum nástrojů a přitom tvorba této kapely je velmi zajímavá. Po Znouzecnosti se konečně setkáváme s druhou osádku, která našla dobré místo za zvukařema, kde jsme se setkávali i později. Protože byl ještě čas do vystoupení Tří sester, občerstvili jsme se (zde mne trochu šokovala Romanova pomoc, který když si Mareček postěžoval, že čtyři kelímky neunese, mu šel napomoc a dohromady přinesli kelímků osm) a pak už se drali kupředu do kotelního varu. Naši občerstvovací pauzu vyplnili na velké scéně skupiny Harlej a Divokej Bill. Obě kapely nás příjemně naladili avšak z našeho ležení nás nevytrhly, to však neznamená, že by hráli špatně to nikoliv, jenom jsme ale využívali této pauzy k nadechnutí, neboť pak měla přijít hvězdná sestava Tři sestry, Arakain, Kabát a pro mne na malé scéně Kryptor. V kotli před Třema sestrama to již pěkně vřelo fandové se dožadovali střídavě Fanánka, Sahuly nebo Supice. Po chvilce napětí se konečně objevili na scéně a vypálili hnedle "Ztrátu imunity". Pak už jeli své tradiční hitovky od "Zelené" až po "Kovárnu". Prostor dostal i Sahula se svými "Sovami mazutu" a Supice s "Vendou". Tentokráte nezahráli jedinou písničku z jejich nejnovějšího alba "Do Evropy nechceme" a tak musel být každý obdivovatel Tří sester včetně mé osoby nadšen, i když já osobně hodnotím novém album jako velmi zdařilé na to, že kapela má už za sebou více než patnáctileté působení. Po Třech ségrách přichází první metalový hřeb večera v podobě Arakainu. Bohužel v této době je na malé scéně kapela Root. Řeším tedy dilema, které řeži dám přednost, nekonec se rozhoduji pro Arakain. Jenom vsuvka dle očitých svědků se kapele Root koncert příliš nepovedl, neboť prý ozvučení stálo za prd a výběr skladeb též nebyl zcela ideální. A Arakain? Byl přijat s velkým nadšením a metalový kotel opravdu zahořel. Arakaini začali "Ptáci v ráji" a dalšími písněmi z jejich nového alba. Mezi tyto nové songy sem tam střelili nějaký starý flák, ale co si budem povídat, osobně se mi jejich nové album jeví jako nepovedené a staré fláky co poslední dobou na svých koncertech hrajou nepatří ke zlatému fondu této české metalové legendy snad s výjimkou písně "Princes of the world", kterou své vystoupení zakončili - nutno však podotknout, že ačkoliv je to velmi zdařilé dílko, patří tato melodie do zlatého fondu legendy Accept, jejichž sláva vyhasla s koncem osmdesátých let. No říkám si, že nevydá-li Arakain nějaké lepší album, nebo nezlepší-li výběr písní na koncertech (je logické, že každý fanda, si chce vychutnat jejich skutečně nejlepší hity) zřejmě budu na festivalech dávat přednost jiným kapelám a na koncert Arkainu se zatím hned tak nevydám. To si počkám jak na tom Bude Grizzly s Alešem Brichtou (bývalým zpěvákem Arakainu).

To už je ale dvanáctá hodina a na scénu se chystá živoucí legenda - romantické quinteto, jak se kdysi nazvali, Kabát. Své instrumenty ladili skutečně dlouho, což dalo trochu prostoru protlačit se fanynkám do kotle a hlavně již s prvními tony se ukázalo, že práce zvukaře byla výborná. Vojtek jako vždy v dobré náladě vtipkoval a spolu se svými spoluhráči do nás prali jednu hitovku za druhou. Netradičně začali úmrtím tety z Ostravy, pak ale již rozbili porcelánový prasata, kytaristé si pilovali styl s pilounama, v srdci Evropy se vydali krást a pak to zapíjeli ve starým baru, kde byl ještě starší barmanskej, kde jakýsi opilec slzesl a vzpomínal jakej to bejval borec za mlada a naříkals si jak je Jura báječný a moderní děvčata maj hezký nohy, ale taky rohy. No prostě paráda a tak ačkoli již jsem byl trochu znavem (nejsem si jist zda tím doplňováním tekutin anebo délkou mého pobytu v kotly:-) Kabáti mne opět dostali do varu, kdy pot stékal nejen po obočí a proto nebylo divu když na závěr přišla nejdříve pro děvčata Bára, kterou se Vojtek nestyděl brát ze zadu a žízeň, jež jsme měli asi všichni včetně protagonistů.

Příjemě unavený přebíhám (neberte to doslova) na malou scénu kde v té době měli začínat, Kryptoři, místo nich stála na pódiu slovenská parta Enemy hrající trashík. Nebylo to zas až tak špatné, ale protože bylo již půl druhé ráno tak jsem to zabalil a šel spát. Na velké scéně v tu dobu hrála Riviéra Playboiz, jejichž tvorbu se přiznám nesnáším. Hráli píseň "Je to jeho vina", kterou jsem měl možnost slyšet v Písku. A snad proto, že zpěvákovi tentokráte nikdo nenaboural auto, nebyla z písně cítit žádná energie. Zde jenom dodám, že Riviéra měla původně hrát před Třema sestra, ale díky bohu, nebo spíše zácpě, byli přesunuti až za Kabáty. Zato bohužel změna, ke které došlo na malé scéně zapříčinila, že v době času Kryptoru jsem měl možnost shlédnout Již zmíněné Enemy a Kryptor měl přijít až za hodinu, což mne dostalo a tak jsem za zvuku Riviéry uléhal do stanu. Jeden z naší výpravy však měl to štěstí, že usnul na malé scéně a kolem půl třetí jej probudil strašlivý řev - ano správně tušíte - patřil Kryptoru. Dle tohoto očitého svědka ani Kryptoři nebyli příliš ve formě a tak prý nemusím litovat, že jsem je prošvihl. Druhý den ráno jsem procházel opět okolo šílené fronty pařmenek a v duchu si říkal jaké vyhody přináší skýtá možnské pohlaví. Po vyhledání druhé posádky auta, která již balila stan jsme se vydali proti proudu řeky Jizery k autu. Protože jsme měli čas sledovali jsme již tradiční neckiádu, které se zúčastnilo pět plavidel. Nás asi nejvíce zaujaly krávy, které sice skončily poslední i tak bylo jejich plavidlo zajímavé. Pak už nezbývalo než si užít cestu po okresních silničkách domů a řádně vstřebat dojmy z nevšedního zážitku. Můj původní spolucestující zůstal až do neděle a říkal, že ani sobota a neděle nebyli k zahození - více jsem z něj nevymáčkl.

A co říci závěrem? Benátská noc jako již tradičně byla nabitá hvězdami a tak o hudební zážitky nebylo nouze. Pořadatelé však tentokráte podcenili návštěvnost a tak hygienické podmínky byly naprosto otřesné. Věřím, však že toto faux pas bylo ojedinělé, a že příští rok se opět sejdeme ještě v hojnějším počtu a třebas se setkáme i s nějakou zahraniční kapelou, jako byli například loni holandští týpci co velice věrně interpretovali tvorbu velikánů IRON MAIDEN.

Zdroj - salusj.borec.cz; 29.7.2003