Komentovaná diskografie - do alba Go Satane Go (Big Beng!)

  • Zdeněk
  • Recenze
  • 3 277x

Stejnojmenná skladba na debutu zněla poněkud méně drsně než na sampleru Ultrametal. Jako by se chtěla srovnat s rockenrollovějším zbytkem. Přesto jsou z alba cítit původní metalový odér, poněkud rozpačitá produkce a hlavně nevyspělý zvuk.

Má jí motorovou (1991)
Stejnojmenná skladba na debutu zněla poněkud méně drsně než na sampleru Ultrametal. Jako by se chtěla srovnat s rockenrollovějším zbytkem. Přesto jsou z alba cítit původní metalový odér, poněkud rozpačitá produkce a hlavně nevyspělý zvuk. Avšak texty už jasně dávají na srozuměnou, že u Kabátu půjde vždy především o legraci a sport jménem ´chlasting´. I tak skoro všechny skladby můžeme i z dnešního pohledu považovat za potencionální hitovky, které na koncertech zabíraly. Ovšem jedna z nich trčela zcela jasně. Máš to už za sebou jako by definovala budoucí styl a dočkala se i obrazového zpracování. Je nabíledni, že pětice přenesla text do vizuální podoby. Později byl natočen ještě videoklip na píseň Skrblík. Na první desce také došlo k pěkné tradici. vždy na konec alba měla být nějaká legrácka. Zde byl Pašík coby parodie na black metal.

Živě! (1992)
Počátkem devadesátých let byl móda živých alb. Všechny spojoval nepříliš dobrý zvuk, takže bychom se dnes na ně měli dívat jako na dokument doby. Tepličtí nabídli nejen průřez dosavadní tvorbou včetně výletu do demosnímkové doby prostřednictvím písně rumovej Rock´N´Roll, ale i několik novinek, které se buhužel, ne všechny později objevily na chystané desce. Třeba hned úvodní Onanie nebo bubeníkem Hurvajsem odeřvaná Zase jsem na mol. Ovšem v případě skladby Žízeň, na níž byl natočen videoklip, byla situace zcela opačná. Dodnes ji fanoušci mohutně vyvolávají po celou dobu koncertů. Je to klasický případ hitu, nesmrtelné šlupky, s níž se skupina loučí. Tedy pokud ji nevypnou proud. Minialbum jasně dokládá, v jaké pozici se už formace nacházela. Lidé zpívali refrény.

Děvky ty to znaj (1993)
Druhé řadové album Kabátu se stalo v mnoha ohledech průlomovým. Kapela jako by dospěla a ujasnila si, co a jak chce dělat a jak znít. mnohem čistší a masivnější sound v duchu řízného hard & heavy, především po kytarové stránce, nelze přeslechnou. Skladby jsou opepřeny mohutnými sbory a celkově je znát, že množství koncertů muzikanty vycepovalo k větší přesnosti. Jinými slovy by se dalo v nadsázce konstatovat, že skupině přestala čouhat sláma z bot. Textově je rovněž patrný posun k vyspělejším a chlapáčtějším tématům (třeba k narážkám na politickou situaci), byť samozřejmě humor a nadhled nezmizely, stejně jako vulgarismy. To následovalo později. Mezi osmnácti písničkami nechybějí legrácky Úvod, Jack Daniels (prolog) a (epilog) nebo Moderní děvče, ale také velké hity, některé dodnes obehrávané na koncertech. Vedle titulní skladby jsou to určitě Porcelánový prasata, vtipná a možná pravdivá Opilci v dějinách, Óda na konopí, dvojkopáková ´řežba´Už jsou zase na koni, veselý Pivrnec (jistě znáte skvělý videoklip s Urbanovými obrázky), Tak to má bejt a samozřejmě Žízeň. Není náhoda, že nejeden starší fanda tvrdí, že Děvky? jsou nejlepší deskou Kabátu.

Colorado (1994)
Jiní zase budou opěvovat Colorado, protože zasáhlo strašně širovké spektrum lidí. Dodnes se titulní skladba hraje v Radiu Country nebo Preston. To se mnoha bigbítovým souborům nepodařilo. Colorado je však spíše menší výjimkou, která také předznamenala budoucí zálibu v country. Nicméně pětice pokračovala v kolejích načrtlých předchozím majstrštykem. Produkce je vypilovanější a barevnější. Rovněž byly ve větší míře angažování rozliční hosté. Celkově je album měkčí (nikoliv však v kytarách a zpěvu) a pomalejší, což možná vysvětluje komerční dopad. Na druhé straně po aranžérské stránce se šlo opět dopředu k písničkovější formě. Jinými slovy ubyly dvouminutové legrácky ve prospěch hudby. Pokud mohu vypíchnout několik nejsilnějších kompozic, neměl bych zapomenout na úvodní ´rozcvičku´Rohypnol po tetě, bluesem olízlý Starej bar, která skvěle graduje v refrénech. Za zmínku stojí i veselá rockovka Ou jipi jé, v níž je na konci pokus o ´svatý operní´zpěv, a která je věnována publicistovi A. Švamberkovi. Příjemnou hardrockovou zpovědí prodchnutou akustickou kytarou zůstává Kdyby ženský nebyly s mohutnými refrény. Tečkou je hymna Jak ti šlapou Kabáti v lidovém, pochodovém tempu s trumpetami.

Země plná trpaslíků (1995)
Během roku nachystal ´soubor lidových písní a tanců´další album, což byl možná kámen úrazu, neboť deska působí roztříštěně a materiál zřejmě neměl čas uzrát. Tentokrát se výrazná změna týkala studia. Z Propasti se Kapát poprvé vydal do Haciendy a svěřil se do rukou Miloše Doležala, což byla změna vítaná, především kvůli celkově jinému vyznění. Převažují kytarový, dobře čitelný riff a ostřejší zvuk, což je patrné hned z první (nepočítám-li lehce úchylné intro) skladby Piju já, piju rád. Už mě bijou je ozdobená foukací harmonikou, ale první dvě třetiny písně jsou nevýrazné. Pak nastupuje stadiónová masírka Dávám ti jeden den. Všude tu kolem sou překvapí rapovaným zpěvem, ale pak se trošku rozplyne v průměru, podobně jako dva následné kousky a Silnej jako vůl. Holt, Kabát se už začínal opakovat a to, co ještě před dvěma lety překvapilo, už dech nevyrazilo. Jasný vrchol přichází s titulní kompozicí, v níž opět zní banjo. Asi nejslabší písní vůbec je Zhasněte světla, v níž se není čeho chytit. Naštěstí následuje velmi rychlá a úderná Zasypat to vápnem, v níž se kytary přelévají z jednoho reproduktoru do druhého a zpátky. Mnohem více se povedla poprocková Tak teda pojď. Jméno Václav se vyskytuje i na této kolekci, přičemž to spojení není moc lichotivé (Václav je na plech). Druhý nesporný vrchol je ukryt v klipovce Láďa. Kapela míchá reggae a hard rock a vše doplňuje vtipný text, takže vznikl další český skvost.

Čert na koze jel (1997)
Ve stejném studiu o dva roky později vznikla mnohem silnější nahrávka. Je celkově zvukově surovější, ostřejší a rychlejší. Na dobré aparatuře se hudba valí prakticky z každého koutu. Santa Klaus otevírá sbírku, na níž pětice působí jako nadržená a utržená smečka psů. A v tomto duchu se pokračuje přes Raketového psa, Jabadabadu, Stvořenej pro Acapulco (o Hurvajsovi), Blues Folsomské větnice coby parodie na Ace Of Spades od Motörhead a další až do konce, a vůbec nevadí, že v některých skladbách Kabát experimentuje nejen s country, ale i s různými nsátroji (steel kytara, akordeon, hoboj, klávesy atd.). Ty můžete postupně slyšet nejen v titulní písni, ale i v Lady Lane chutnající po charlestonu, Baladě o špinavejch fuseklích (nepříliš jistě zpívaná Špalkem, vše zachraňuje sbor), Všechno bude jako dřív a dalších. je až neskutečné, kolik tahle deska nabízí poloh. Po houpavé Wonder nastoupí ultrakvapík Sedlák a náhle uprostřed zazní Vojtkova harmonika, aby na konci zakvičelo prase. Šlapavou halekačku zastupují Čejeni, ale při pozorném poslechu se v ní dějí zajímavé kytarové momenty. Středně tempové nálady Boogie čeksého šifaře, Tarantule v trenkách, Sem tam si tak dám s hlasem Karla Emanuela Gota neurazí snad ani paničky. Konec jako obvykle. Legrácka Králíci s Lodním dechovým bandem.

MegaHu (1999)
Po hodech vždy přichází kalné ráno. Nic naplat, ale ani po dvou letech, výměně studia, se Tepličákům nepodařilo překonat tři své milníky. Děvky ty to znaj, Colorado a Čert na koze jel. Ubyly vulgarismy a vlastně i politické narážky, texty jsou obecnější příběhy se stále vysokou laťkou kvality, ale vyložených hitů jen a desce méně. Nejlepším měřítkem jsou koncerty. Když skladba´nehraje a netáhne´, tak ji nepomůže ani živá voda. Ovšem s odstupem času musím uznat, že chytlavé pecky Víte jak to bolí, Prdel vody, Bruce Willis s ústředním brnkaným podkladem, Brouk Pytlík, Teta s plnými refrény nebo sugestivní Šaman se zničujícím kytarovým klením se budou hrát ještě dlouho. Nicméně celkově je deska slabší. Špalek je mnohem lepší textař než zpěvák (chmurná akustická balada Ďábel a syn). Z jiného soudku je standardní Učitel podpořený dětským sborem a legrácka Číňani, na níž jsou názory opravdu extrémně různé.

Go Satane Go (2000)
Zřejmě jsem dospěl, neboť mi byla svěřena hlavní recenze na poslední řadové album. Anebo to bylo vše úplně jinak. Nicméně nerad bych se opakoval. Opět pro mě hraje čas, ale během roku jsem názor nezměnil. Kabát je skvělá koncertní atrakce s vysokou profesionalitou, a letos jsem měl možností ke konfrontování mnohem více. Go Satan Go je o chloupek silnější album než předchůdce, ale kvalit Čert na koze jel stále nedosahuje. Působí sevřeným, celistvým dojmem. Díky ještě modernější nahrávací technice má skutečně výtečný zvuk. Některé efekty, smyčky a loopy pomohly sound posunout dál a během let se Severočeši naučili skutečně dobře aranžovat. titulní kompozice uvedená dětským sborem a Špalkovou koledou je nezvyklá, přesto patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí. Jestliže někdo tvrdí, že novinka je měkká, má pravdu jen částečně. Ano, jde vlastně o obyčejné písničky, ale je třeba vědět, že tvrdost není v rychlosti a pomalejší kompozice mohou zase lépe vyznít díky bohatšímu zpracování. Toho bylo dosaženo. Ale i tak jsou V pekle sudy válej, Mravenci, Slibem nezarmoutíš, Bum bum tequilla, motöreadovská punkovka Rodinnej tank skvělými rockovými kusy. Jako protipól stojí popovější Bára nebo Na sever. V závěrečné Rio Gradne došlo i na oblíbené country. Součástí disku je vtipný CD-ROM. Možná že příští rok z Colorada přijedou Děvky s Čertem?

Autor: Bohouš Němec, Big Beng!; 20.12.2001

Recenzi si můžete přečíst v původní verzi v PDF formátu.