Na prstech jedné ruky spočítáte české rockové kapely, jejichž alba mají zaděláno na zlatou desku už v době, než vůbec začnou padat z výrobní linky. K takovým rozhodně patří drsná teplická pětka Kabát – parta povstavší ze severočeských hospod a tancovaček, zvyklá nazývat věci pravými jmény a ne zrovna zdvořilými jmény za účasti pořádně tvrdého rock´n´rollu.

Na prstech jedné ruky spočítáte české rockové kapely, jejichž alba mají zaděláno na zlatou desku už v době, než vůbec začnou padat z výrobní linky. K takovým rozhodně patří drsná teplická pětka Kabát – parta povstavší ze severočeských hospod a tancovaček, zvyklá nazývat věci pravými jmény a ne zrovna zdvořilými jmény za účasti pořádně tvrdého rock´n´rollu. A všichni do jednoho teď sedí proti mně.

Tak to bylo na třech předchozích studiových deskách, tak je to i na poslední desce s názvem Země plná trpaslíků?

Tenhle název jsme měli v hlavách už dlouho. Napadl nás, už když jsme točili minulou desku. Colorado, ale k ní by se nehodil. Napadl nás vlastně už ve chvíli, kdy se tu uvolnila stavidla podnikání a kraje silnic se zaplnily milionama příšernejch trpaslíků.

Během pěti let a čtyř desek se Kabát vyšvihl ze zapovídané tancovačkové party ve veleúspěšnou hvězdu naší scény – včetně postavení na prodejních žebříčcích. Pročež se ptám: Co tohle všechno s člověkem udělá?

To musí posoudit okolí. Fakt je, že ti v kapse přibudou peníze. Tak víc utrácíš, protože se nemusíš starat o to, kolik jich je. A najednou v říjnu zjistíš, že nemáš skoro co do huby a musíš čekat, než uděláš něco dalšího.

Písnička Dávno už vím z poslední desky začíná slovy: Každém se na mě jen usmívá, drtí mi pravici, za rohem už jsem jenom vůl… - jsou to osobní zkušenosti z posledních let?

Fakt je, že ti, kdo nás před pár lety vyhazovali ze sklepů, kde jsme zkoušeli, a volali na nás policajty, se najednou chovají uctivě. Ti, kdo nás vyháněli z hospody, najednou tvrdí: Tady můžete zůstat, jak dlouho chcete, sedět, ležet… Naopak kamarádi ti vyčítají, že už nejezdíš v trabant, že mezi ně nepřijdeš tak často, ukazujou si na tebe a tvrdí, že jsi jinde. Závist je hrozná.

Autor: Ilja Kučera ml, magazín Blesk; Listopad 1995

Rozhovor si můžete přečíst v původní verzi v PDF formátu.