Mezi čtyřma očima

  • Zdeněk
  • Raritní rozhovory - do roku 1998
  • 5 641x

Nedlouho po našem redakčním výletu do Teplice, kde jsme s Kabáty pořídili pekelné interview, jsme se tentokrát na naší domácí půjde – v Praze – sešli pouze se zpěvákem Pepou Vojtkem. Krátce před jedním z představení muzikálu Krysař, ve kterém má Pepa roli rybáře Štepána, jsem si trochu popovídali a hodně se nasmáli v šatně divadla Ta Fantastika…

Nedlouho po našem redakčním výletu do Teplice, kde jsme s Kabáty pořídili pekelné interview, jsme se tentokrát na naší domácí půjde – v Praze – sešli pouze se zpěvákem Pepou Vojtkem. Krátce před jedním z představení muzikálu Krysař, ve kterém má Pepa roli rybáře Štepána, jsem si trochu popovídali a hodně se nasmáli v šatně divadla Ta Fantastika…

Pepo, Kabát je tak trochu nezařaditelná kapela, takoví čeští Bon Jovi – rockeři o Jonovi říkají, že už není rocker, popíkáři zase, že není popíkář. Kam se jako skupina zařazujete vy sami?

Víš, my jsme se nikdy nikam necpali, ani nezařazovali. Jako kapela děláme muziku, která nás baví, a je mimo nějaký škatulky. A tím je to asi i trochu pestřejší. Nám se to prostě tak líbí, ať už je to náchylný k bigbítu, dusíku, reggae nebo country. Prostě, když se nám to líbí, tak to na tu desku šoupnem a nepřemejšlíme, jestli teď jsme zrovna hardrockoví.

Kdy jste vlastně Kabát založili?

Založili ho kluci, který už tam nehrajou. To bylo někdy v roce 1982. Já jsem do toho přišel asi v osmdesátým osmým, takže vůbec nevím, jak to tenkrát probíhalo. Dnešní sestava pak spolu funguje od první desky, to je od roku 1991.

To už je nějaký ten rok. U nás není mnoho skupin, které by spolu vydržely beze změny tak dlouho. Nepřepadne vás někdy ponorková nemoc?

Sestava se od první desky tak nějak ustálila. Možná je to tím, že my se zase tak často nestýkáme. Vidíme se na zkouškách, což je třikrát tejdně, a když po vydání desky vyjedeme na turné, pak jsme spolu tak dva tři měsíce. Takže ta ponorka není až tak aktuální. To víš, že si někdy lezem na nervy, ale v běžným životě, to ne.

Kabát má na svém kontě pět řadových alb. O kterém ty sám můžeš říct, tohle se opravdu povedlo?

No, povedlo… Mně se strašně líbí deska Děvky, ty to znaj. Byly na ní dobrý pecky a hrozně se zpívala. Dobrý bylo i Colorado. Země plná trpaslíků – tam to bylo takový trošku rozháraný, jelikož u Doležal bylo blbý prostředí na nahrávání – tenkrát tam byla docela zima… Zato poslední deska – před ní jsme měli dva roky pauzu, tak jsme do toho šli naplno – se dělala v pohodě.

Když před lety běžela v televizi Hrdinkova televizní hitparáda a v žebříčku několik měsíců trůnilo na 1. místě Colorado, tak se říkalo, jaký to má český národ vkus. Neuráželo vás to?

V tom případě lidi, který to říkali, uráželi svůj vlastní národ. Na nás, zaplaťpánbu, choděj lidi hodně, no hodně – dost. V tom případě by pak tahle velká a podstatná skupina lidí byli blbci. Já jsem chytrej, mně se to nelíbí a ostatní jsou idioti. Když někdo tohle tvrdí, tak to asi nemá v hlavě v pořádku.

Pepo, ty moc muziky ani texty nepíšeš, ale jako zpěvák jsi nejvíc na očích, nejvíc vidět. Nepodsouvaj ti to někdy ostatní kluci, že jsi nejpopulárnější a slízneš tu smetanu úspěchu?

Ne, vůbec, v tomhle jsme parta.

Myslím, jestli to někdy nebudí zdání, že Milan napíše prakticky všechny texty a je v tom úspěch Kabátu tak trochu nedoceněný?

Já si myslím, že nedoceněném není, to v žádným případě.

Ale mně jde spíš o to, že když se někde mluví o Kabátu, tak lidi neznalí věci si maximálně řeknou – aha, to jsou ti, jak tam zpívá Vojtek – ale že to celé otextoval Špalek, nebo že tam ještě hrajou Váňa, Krulich a Hurčík, to nevědí…

Hele, to je to práce, Kdybych já měl hlavu na text, tak tam klidně postavím někoho, ať to vodzpívá za mě. Vono je to těžký. My jsme si vždycky říkali, že budem pětice a nebudem jednoho vyvyšovat nad druhého. Vono to takhle zní jako přiblblý řečičky, ale zatím nám to tak nějak vychází. Kluci se dělej vo tu práci studiovou a já se to zase snažím vodvést na koncertech, aby si lidi tý kapely všimli.

My už jsme si letos v čertovském rozhovoru dělali legraci z Tomáše Kulicha v souvislosti s country. Kdo ale opravdu poprvé do kapely nějaký country nápad přinesl?

No, Tomáš. (smích). Ne, já nevím. My jsme proti country nikdy neměli nějakou velkou zášť. Já osobně country a vůbec starý písničky ze 60. let poslouchám v autě. Už před Coloradem jsme měli několik písniček tohohle nebo podobného ražení, akorát že se neobjevily na deskách, ale hráli jsme je na různejch zábavách a podobně. To Colorado tenkrát udělal Milan, vypadlo z něj vyloženě country. Ale oni stejně Milanovi nepřiznali vůbec autorství, protože řekli, že to je nějakej tradicionál a nazdar. Přitom se to dost hrálo, takže docela prodělal.

Teď pojďme někam dál od kapely. Ty hraješ už skoro rok a půl v muzikálu Dana Landy Krysař,Jak ti tvoje role sedí a jak jsi s odstupem času spokojen nebo nespokojen?

Tady je úplně jinej okruh lidí, to jsou skoro herci (smích), skoro zpěváci (smích) i skoro dobrej muzikál (smích). Ne, vážně, je to něco úplně jinýho než ten bigbít. A já jsem to docela rád přijal, protože jsem poznal Dana zase z jiný stránky, než jsem ho znal z desek. My jsme se zdravili, ale nikdy jsme se nepoznali nějak tak osobně, blíž. Až tady jsem ho poznal i jako člověka. A to víš, že kdyby mě na čemkoli tady něco štvalo, tak bych to asi nedělal, nebo bych se na to třeba po půl roce vykašlal.

Jak tvoje účinkování v Praze jde dohromady s rodinným životem?

Museli si zvyknout. Já si myslím, že ta rodina je už tak vydrezírovaná z koncertních šňůr s Kabátem, který někdy trvaly skoro půl roku – měli jsme tenkrát i pětasedmdesát koncertů – že těchhle pár představení v Krysařovi už není nějakej velkej problém.

O vás v Kabátu se to možná ani moc neví, že máte rodiny. Vy totiž jako otcové dítek školou povinných rozhodne nevystupujete…

Vono taky soukromém život si každém nějak hlídáme, protože co je komu do toho. Nás znaj jako členy skupiny Kabát a dost. Já už jsem si třeba třikrát musel změnit telefonní číslo.

Jaký to je být hudební hvězda v českém měřítku?

Já si nemyslím, že jsme nějaký hvězdy. My se za ně rozhodně nepovažujeme.

… tak osoby veřejně známé…

Tak to je lepší. (smích). Tak určitě to má svý výhody, ale taky nevýhody, že jo. Třeba kolikrát mi vodpustěj pokutu policajti, ale na druhou stranu, když mně zazvonila ženská s dítětem v náručí u baráku a řekla: „Tak mě tady máš,“ tak to jsem čuměl jako trubka, Někde si mě vybrala a já jsem se divil, co se to proboha děje. Nikdy předtím jsem ji neviděl. Hrozný, takovýhle lidi… Nebo mi dodneška choděj dopisy ze Slovenska, já vůbec nevím o koho jde, a už to začíná vadit i mojí manželce. Nedivím se jí, když to píše pořád jedna a ta samá ženská (smích).

O tom, jaký muzikanti vedou život, se toho napovídalo už spousta. Něco je pravda víc, něco míň. Do kolika let se podle tebe dá tenhle „náročném“ život provozovat?

Tak Petr Janda tady s náma hraje v muzikálu a je mu kolik? Stopade. (smích). Ne, i na něm je vidět, že se to dá dělat, dokud tě to baví. Až to tak nebude, tak to ty lidi asi nějak vyčuchaj a prostě na tebe už nepřijdou.

Ale na vás lidi chodí. Kdy budou moci přijít na nové turné?

Nějak v březnu a v dubnu. Bude to deset velkejch koncertů – velký scény ve velkejch halách – a potom, když bude zájem a lidi budou opravdu chodit, tak pojedeme menší sály a v létě oupny. Jestli pojedeme na Slovensko, to nevím.

Mohl bys na závěr říct nějaké…

Ty vole, motto, ne?

Přesně – motto, životní krédo?

S tím přiď, až mi bude šedesát… Já prostě všechno dělám tak, aby mi to sedělo a abych jednou nemusel říct, že jsem dělal něco blbě. Udělal jsem v životě pár kopanců, ale snažím se, aby jich nebylo moc. Snažím se to kočírovat v takovejch dimenzích, aby se to všechno dalo ještě pozřít.

V kapele je to hodně znát, ale na který místo ty osobně stavíš v životě legraci?

Na první, vono už v týhle kapele ani o zdraví nejde. (smích) My jsme do týhle branže nastoupili se srandou a s takovou nadsázkou, a to nám asi vydrží až do rakve.

Zdroj: Bravo, leden 1998.

Rozhovor si můžete přečíst v původní verzi v PDF formátu.

  1. #Luboš Červinka vzkazuje:
     
    Prosím skupinu Kabát jestli by mi neposlala tričko s jejim logem o velikosťi XXXL mám to pro mojí kamarádku která je vaše velká faninka moc děkuji Luboš.
    Moje adresa je
    Luboš Červinka Záboří nad Labem ulice u školky čp.68
    285 74