Jak je možné, že se několik "mániček" z Teplic vyšvihlo k nejvyšším metám české populární hudby? To je otázka, kterou si asi položí každý, kdo se zamyslí nad úspěchem skupiny Kabát. Tak jako tak, se po letošních Andělech s Kabátem musí počítat. Dostalo se jim ocenění od hudebních akademiků. A to je, skoro jako by jejich hudba dostala razítko: Konečně schváleno. Kdo dříve něco věděl o Kabátech? A přece! I ti, které tahle muzika neláká, se s tím jménem setkali, a možná si tu příhodu vybaví. V televizi to viděl celý národ.

Květen 1996, Vídeň. Hokejisté se právě stali mistry světa. V jejich kabině, ve které stříkalo šampaňské, duněla muzika skupiny Kabát. Hráči si již už předtím oblíbili a často si ji poušteli. Když získali zlatou mediali a rozjaření čekali na gratulanty, se objevil tehdejší premiér Klaus. A v tu chvíli spustili hráči chorál Kabátů "Vašku, ty jsi kasa chlap. Vašku ty jsi tu náš generál, my jsme tady zbytečbý." Pýřící se Klaus zřejmě vůbec netušil, že jde o text Kabátů.

Začínali jako spousta jiných. Kluci s dlouhými vlasy, znechuceni ranním vstáváním do práce a životem dělníka. Měli rádi fotbal, tvrdou hudbu a hospody. To byla líheň budoucích hvězd. Začínali po hospodách, sokolovnách a vesnických zábavách. V osmdesátých letech se se svou vizáží a repertoárem ani nemohli pomýšlět na něco lepšího. Zlom přišel až po roce 1989 s prvním albem Má jí motorovou. Tím si Kabát otevřel cestu k širšímu publiku a nadlouho si ji zavřel k hudební kritice.

"Tehdy kdosi vyslovil názor, že Kabáti jsou vulgární hospodská kapela a od té doby se jimi hudební novináři přestali zabývat. V médiích měli konec," vzpomíná hudební publicista Petr Korál. "Nejsem útlocitný, ale chápu, že měkomu to mohlo připadat už za hranicí. Ale myslím, že i Kabát po prvních dvou deskách přišel na to, že je to opravdu příliš, a začal se od vulgarit odklánět." Jeho slova potvrzuje muzikant Ondřej Hejma: "Dlouhé roky byli v jakési intelektuální klatbě médií, zaškatulkovaní jako úspěšná buranská kapela."

Ústup od vulgarit přiznávají i členové kapely. "Sprostým slovům se vyhýbáme už od třiadevadesátého," tvrdí Tomáš Krulich. "Na první desce jsme nešetřili nikoho, ale to jsme ještě byli kluci z práce - ráno vstávat, makat, prostě naštvaný, a tak jsme to tam takhle plácli. Ale teď už přece sprostý texty nemáme." Média skutečně Kabáty přehlížela. Těm to ale samozřejmě nevadilo. Prostě hráli, hráli a... vyhrávali.

Publika bylo stále víc. Když ještě před prvním albem vystupovali na pražské Barče jako předkapela Autogenu, stálo před nimi sto dvacet lidí. Za půl roku, když se vrátili jako hlavní kapela, už měli dva tisíce diváků. Kapela vytrvale zásobovala fanoušky dalšími alby a neustále tak rozšiřovala jejich řady. Už nebyli doménou vesnických zábav, přestaly jim stačit klubové scény. Začaly naplňovat haly okresních měst. Výsledek? V roce 1999 dvacet tisíc prodaných vstupenek, v roce 2001 už třicet tisíc a loni dokonce rekordních sto deset tisíc diváků na jednom turné.

Předloni procestoval Kabát republiku s ohromující kruhovou scénou, loni ji vyměnil za obří pódium s pohyblivými stěnami. Letošní scéna, to bude hlubinný důl se šestnáctimetrovými těžními věžemi, velkoplošnými obrazovkami a pyrotechnickými efekty. Čtyřicet tun materiálu převáží osm kamionů. Fanoušci si však vychutnávají nejen velkorysou scénu, ale především atmosféru koncertů. To je naprostá smršť.

Energie a zběsilé tempo! I proto kdysi byly koncerty kratší, než je zvykem. Muzikanti brali ohled na diváky, kteří - našlapaní v malých halách - by delší než devadesátiminutové kabátové peklo těžko vydrželi. Teď už kapela fanoušky nešetří. Vystupování na stadionech dodalo představením prostor a rozlet. Koncert Kabátu, shodují se účastníci, je mimořádná show nabitá elánem. Diváky pomáhá "nakopnout" neúnavný Pepa Vojtek, zpěvák, ale také fotbalista s dobrou kondicí. Nejenže zpívá, ale celou dobu pobíhá z rohu do rohu. Proslovy se nevedou, hlavní je muzika a Kabát!

Nejen obrovský zájem o koncerty, ale i prodej hudebních alb svědčí o vzrůstající popularitě Kabátu. Dosud prodali třičtvrtě milionu kusů svých alb. "Vždycky se prodávali dobře," tvrdá Ondřej Hejma, podle něhož je Kabát absolutní špičkou českého bigbítu. "Padesít tisíc kusů byl skoro standard, a přitom je to u nás na platinovou desku. Spojují kvalitu a úspěšnost. hudba je výborná texty dokonce nadprůměrné. Přesně tak: chytře napsané texty v kombinaci s chytlavými melodiemi.

Dříve ale taková pochvalná slova moc nezaznívala. Obrat nastal až v posledních letech. Zlomovým se především stal loňský úspěch v anketě Český slavík. Tehdy si diváci skupinou roku, k překvapení kritiků, zvolili právě Kabát. Přesto letošní úspěch Kabátu při Andělech překvapil. Akademiky, kteří rozhodovali, totiž z velké části tvoří právě zástupcí médií. "Asi rozhodlo, že vyprodávají haly, stadiony a lidi je milují. To už se nedalo ignorovat," říká Hejma.

Svou bitvu Kabáti možná vyhráli na všech frontách: u posluchačů i kritiky. Je to paradox, protože dlouhé vlasy, džínové bundy, kovbojské vzezření a drsný styl se už nenosí. A co na to Kabát? Slovy Josefa Vojtak: "Nesmíte nad tím moc přemejšlet."

Zdroj: MF Dnes; duben 2004